Bydlí v Olomouci, hrál v Bullfrog, ale časově nezvládal dvě kapely a rodinu, tak buší aspoň v Human Puppet. Baví ho koncerty, které i pořádá pod hlavičkou Rachot Květin, vaření piva (co si navaří, to si taky vyžere) a zevl na jakýkoliv způsob. Čas od času zajde na squash.
Na jaké hudbě jsi vyrostl?
Rodiče jsou zarputilí kotlíkáři, takže doma se všude válely desky s Nedvědama, Mládkem, Plavcema a neplavcema. Ale naspod té hromádky jsem našel Citrony, Team, Kern, Olympic a bavilo mě to víc než folk. To mi mohlo bejt tak deset. Na střední to začínalo mít směr. Frčeli jsme na Rage a Offspring a všichni frčeli na skejtu a kdo nefrčel, tak frčel na něčem jiným. Lezlo se z oken internátu po hromosvodu do města a poslouchalo se všechno, co mělo kytary. Měl jsem v té době rád třeba Martina Kučaje a Proud a pak přišla Metallica a Black album, Nirvana, Placebo, Faith No More nebo třeba papričky. Dneska tíhnu ke všemu, co je "post", a ke stoneru.
Jak to šlape v Olomouci s koncerty, je kam chodit a lidu dost?
Za poslední dobu zájem o koncerty upadá. Nejen v Olomouci, ale celkově. Před pár lety tady byli třeba Gnu a Lyssa v Mitrilu, do malýho prostoru se namáčklo bezmála 130 platících a někteří dorazili až ze Slovenska. To mi spadla brada, prostě srdcaři. Nejsem si jistej, že kdyby přijeli dnes, jestli by to dopadlo podobně. Uvadlo to, jak péro bez modré pilulky. Výjimkou jsou punkový koncerty a v Olomouci je taky hodně populární metalcore. Na to tady lidi slyší. Ostatní žánry jdou do pozadí a můžeš se stavět na hlavu, když chceš na nějakej elektro-noise nebo mathrock natáhnout lidi.
Jak ses dostal k hraní na bicí?
Z nudy. Dzj (kytarista) je můj soused už od předškolního věku a jednou jsme si řekli, že bude dobrý založit si kapelu, než nedělat nic. Koupili jsme za litr elektrickou kytaru Jolana a říkali si že "kytara je přece základ kapely!". Pak jsme se hádali, kdo na ni bude hrát. Nějak jsme se tím probabrali a dohodli se, že já to nebudu. Přišli jsme totiž na to, že základ kapely jsou bicí. Koupil jsem Amati za dva litry od kámoše, co bydlel dva kiláky od nás, a kapela byla na světě. Sehnali jsme starej magneťák, bedny a já jsem měl v sadě jeden stojan na hajtku, na něm dva plechy, šroťák svařenej ze stočenýho plechu a strčenej v korpusu od kotle. Byl to punk, ale neskutečně nás to bavilo. Hráli jsme v altánku a všem lezli na nervy. Za pár let jsem se celkem naučil držet rymus. A časem jsme přišli na to, že nejdůležitější v kapele je basa a po sedmi marných pokusech se nám podařilo najít toho pravýho basáka. Věřím, že všichni jsme kámoši na celej život.
A pořádání koncertů?
S kapelou jsme dělali každej rok takovej malej fesťák, Oakfest se jmenoval. Bylo asi pět ročníků, ale pro všechny to bylo dost vyčerpávající a nejvíc pro Dzj, kterej toho zařizoval nejvíc. Poslední roky se nám rozrůstaj rodiny o malý hudebníky (aspoň doufám), a tak na fesťák nebyl čas. Řekli jsme si, že čas od času uděláme alespoň v Olomouci nějakej koncert, se kterým není tolik práce. Shodou okolností kámoš Zdenda z kapely Já taky si řekl něco podobnýho a založil Rachot Květin a my se k němu tak nějak připletli.
Na které akce nejradši vzpomínáš?
Na koncerty v Bruntále. Jsou tam skvělí lidi a mám to tam rád. Výbornej koncert byl v Opavě, kde jsme hráli se Šroubama a Já taky. V klubu byli tři platící, ale byla to nezapomenutelná akce. Myslím, že i pro Cracka (Social Party), u kterýho jsme nocovali a vybílili mu ledničku, dřez v kuchyni dostal taky pořádně zabrat. Jeden z našich nejlepších koncertů po tom, co jsme vylezli ze zkušebny, byl určitě s Ema Camelia a River for Sale v hospodě na Ranči. Skvělý byly všechny Kubafesty, Hájenky, Oakfesty... je toho hromada.
Pověz nám o své roli Masoše ve filmu Trojky vidle pomáhají s uhlím?
Rejža řekl: "Hele, pojď si zahrát do filmu," a já se zeptal: "A koho tam budu hrát?" a on: "Světáka s čakrou větší než malý množství." A tak jsem do toho šel, nemohl jsem jinak. Masoš je dobrák zapálenej pro všechno. V pozdějších dílech mu byl upravenej střih kebule, ale bylo to k ničemu. Je trochu naivní, ale není vlezdoprdelka jak Tesil. Při natáčení byla hromada srandy, nejvíc mě bavil díl v sauně, kde jsme na sebe lili nudlovou polívku.
Co chystáte nového s Human Puppet?
V polovině listopadu jedeme do studia, a pokud se všechno podaří, mělo by album spatřit světlo světa začátkem příštího roku pod křídly Venus Flag Records. Plánujeme netradiční obal desky, tak snad se všechno povede. V lednu čeká Hassmann (basa) přírůstek do rodiny, takže bude malá hudební pauza a po ní chceme udělat krátkou šňůru k nové desce.
Srdcovka.
Zlatý devadesátý.
Plný pravdy.
Boží album a skvělej song.
Stoner jak řemen.
Jedna z mých nejoblíbenějších kapel.
Občas to chce taky nějakej oddech.
Tihle pánové mě prostě baví.
A když chcete zlo, tak jedině od nich.
Tohle mě vždycky zvedne ze židle.
