Jan Jiskra a Adam Holub jsou jména skrývající se za názvem nového ambientního elektronického projektu Neden. Ve své hudbě zpracovávají vlivy německé elektronické hudby konce 70. let s posunem k plánovitější, „klasické“ harmonicko-melodické struktuře. Ambientní melodie a atmosférické sekvence jsou tvořeny převážně na analogových elektronických nástrojích v kombinaci s prvky akustickými (kytara, flétna či klavír). A jejich výběr hudby, která je pro ně zásadní? Ten je i není překvapivý, zcela jistě vás ale navede na nahrávky, o nichž jste neměli ani ponětí.
ROLAND BOCQUET - Paradia (1977, Cobra)
Původně klávesák z francouzský psychedelie jménem Catharsis. Později to v kapele zabalil a šel si po svejch. Dělal soundtracky a hudbu pro děti. V roce 1977 mu na francouzském labelu Cobra vyšla avantgardou oduševnělá deska Paradia. Pro mě zásadní zvuk přesně lahodnící mému uchu. Z vážnějších pasáží se místy stává až kabaret. Povětšinou atmosférické, místy až psychedelické motivy, elektronika, klavír, flétny a spousta přírody. Prostě paráda.
CLUSTER - Sowiesoso (1976, Sky Records)
Dvojice Hans-Joachim Roedelius a Dieter Moebius. Pionýři Kosmische musik, akorát na opačném břehu než ostatní představitelé krautrocku. Sowiesoso je dle mého názoru vrcholem jejich společného soužití v rakouském Forstu - uprostřed přírody a u vody. Čisté splynutí s přírodou, naprostá očista.
PATRICK VIAN - Bruits et temps analogues (1976, Egg)
Francouz, syn jazzovýho muzikanta, začínal ke konci 60. let v progrockový kapele Red noise. Jeho jediná sólovka se nese v dosti experimentálním stylu. Klidně plující opojné melodie střídají zmatené sekvence zahalené do roušky psychedelie.
WOLFGANG RIECHMANN - Wunderbar (1978, Sky Records)
Smutný osud jednoho velkého talentu. Riechmann začínal s kapelou Streetmark. Jen co stihl dodělat jedinou sólovku Wunderbar, procházel se po starém Düsseldorfu, byl bezdůvodně napaden, pobodán a několik dní na to v nemocnici umírá. Album sklidilo pozitivní kritiku, avšak možná díky smutnému osudu brzy zapadlo. Škoda, že jsme se toho nemohli od Riechmanna dočkat víc. Toto album žije ve svém vlastním světě. Rituální, euforické, plné naděje a veselí. Jak sám název napovídá - prostě "úžasné".
BÉLA BARTÓK – Koncert pro orchestr (1943)
Hudebně mimořádně košatý kus, který se neoposlouchá ani vycvičenému uchu. Srší skvělými melodickými nápady, aniž by ztratil přístupnost širšímu okruhu posluchačů. Plným právem je jednou z nejpopulárnějších skladeb hudební moderny 20. století.
MAURICE RAVEL – Introdukce a Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcový kvartet (1905)
Subtilní komorní skladba, ze které dýchá melancholie doby nedlouho před Velkou válkou. Posluchače přenáší kamsi do zahrady na dvoře secesního pařížského domu. Hudba, která se nechá jen plynout; hudba, která nezní, ale přelétá v delikátním třepotu.
OLIVIER MESSIAEN – Harawi (1945)
Písňový cyklus autora s velmi svérázným pohledem na hudbu i na zbytek světa. V Harawi se výjimečně nezabývá náboženskými podobenstvími, ale popisuje syrovou vášeň, která je pro zvolenou literární formu příznačná. Repetitivní melodické figury zesilují naléhavost; zamýšlené sdělení je přímé a autentické.
