XPLAYMIX: Greg Dread (Dreadzone)

Britská náklonnost k reggae je známá a dobře zdokumentovaná. Právě v těchto dnech je vhodná příležitost připomenout si, že za rozšíření karibské hudby na britských ostrovech může poválečný příliv přistěhovalců z Karibiku, zejména z Jamajky. Válkou zdecimovaná Británie se touto cestou vyrovnávala s nedostatkem pracovních sil. Jen v průběhu 50. let našlo ve Spojeném království nový domov přes 150 tisíc těchto karibských imigrantů a právě reggae představovalo významnou součást jejich kulturní identity.

Nějakou dobu ještě trvalo, než Británie reggae přijala za své. K velkému smíření došlo v 70. letech, kdy začaly vznikat první čistě britské reggae skupiny jako Steel Pulse nebo Aswad. Ty byly sice tvořené potomky přistěhovalců z Karibiku, černé publikum se na ně ale dívalo skrz prsty a dál vzývalo „autentičtější“ kapely Jamajky. Nečekané spojence našli britští rastamani v punkerech - snad kvůli sdílenému pocitu vykořenění obou subkultur. A právě prostřednictvím punku proniklo reggae i do hudebního mainstreamu.

Jednou z nejvýznamnějších punkových kapel, které s prvky reggae běžně koketovaly, byli the Clash, a právě od nich - přesněji od kytaristy Micka Jonese - vede přímá linka k autorovi našeho aktuálního podcastu. Po svém vyhazovu z Clash v roce 1983 založil Jones skupinu Big Audio Dynamite, ve které na sebe poprvé upozornil bubeník Greg Roberts. Počátkem 90. let postihlo B.A.D personální zemětřesení; z původní sestavy zbyl pouze Jones a zbylí spoluhráči založili kapelu Screaming Target, která se později přetransformovala v Dreadzone.

Psal se rok 1993 a Británie tehdy naplno prožívala svůj románek s elektronickou hudbou. Dreadzone patřili k průkopníkům křížení elektroniky s world music. Kapely jako Transglobal Underground, Zion Train či Asian Dub Foundation byly svého času velmi populární i u nás a ještě koncem 90. let se bez nich neobešel line-up žádného většího multižánrového festivalu. Na rozdíl od mnohých svých souputníků řad tzv. „etnotanečních“ kapel, jak se jim tehdy říkalo, vytrvali Dreadzone se svám mixem brakbeatu a reggae dodnes a před dvěma lety oslavili 20. výročí své existence.

Za tu dobu stihli vydat sedm alb, dva živáky a jednu bestofku. Největšího komerčního úspěchu dosáhli v roce 1995 se svou druhou deskou Second Light, ze které pocházejí úspěšné singly Zion Youth, Captain Dread a především Little Britain. Mezi svá nejoblíbenější alba všech dob řadil Second Light dokonce i samotný John Peel, a to už je nějaký punc kvality! Druhý vrchol tvorby Dreadzone představuje album Once Upon A Time z roku 2005, které vyšlo na značce Functional Breaks a je dosud nejtanečnější položkou v diskografii kapely.

Personální složení Dreadzone se postupem času proměňovalo, až se ustálilo na současných šesti členech. Z původního tria Greg Roberts aka Greg Dread, Leo Williams a Tim Bran zbyli pouze Roberts s Williamsem, kteří se znají už z dob Big Audio Dynamite. Ti dva tvoří rytmickou sekci Dreadzone, vokály má na starosti dvojice Earl 16 a MC Spee. Sestavu doplňuje kytarista Chris Compton a laptopový mág Bazil, jinak též drum’n’bassový producent.

Grega Dreada a oba vokalisty jsme už letos měli možnost v Česku vidět, když pod hlavičkou Dreadzone Soundsystem vystoupili v lednu coby DJové v pražském klubu Cross. Celá kapela se k nám vrací na přelomu května a června, kdy tu odehraje hned tři koncerty - 30.5. ji čeká vystoupení na festivalu Na jednom břehu v Hradci Králové, o den později zahraje v mariálnskolázeňském Clubu Na Rampě a první červnový den zakončí miniturné koncertem v pražském Lucerna Music Baru.

Při té příležitosti vám předkládáme podcast, který pro nás připravil Greg Dread a který je prvním, rozhodně ale ne posledním zahraničním příspěvkem do naší série (loňský vánoční podcast slovenské kapely Ettella Diamant dle místních zvyklostí za zahraniční nepovažujeme). Podcast obsahuje třináct ukázek současné reggae tvorby lidí, jako je King Yoof, Benny Page nebo Mr. Williamz. Jak je v tomto žánru obvyklé, zařadil autor do mixu i pár exkluzivních tracků v podobě tzv. dubplates a navrch přidal třešničku v podobě vlastního mash-upu skladeb Barringtona Levyho a zpěvačky Lorde. Více už v krátkém e-mailovém rozhovoru, který proběhl na trase Praha-Londýn:

Představ nám svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?

Chtěl jsem udělat něco, kde by bylo víc reggae a dubu, než když hraju jako DJ. Většinou pouštím tvrdší věci jako breakbeat, house, drum’n’bass a podobně, tentokrát jsem ale vytáhl basy a vybral mnohem dubovější kousky - počínaje remixem, který jsme udělali spolu s King Yoofem a který má ze všech remixů Dreadzone asi nejblíže reggae.

Co znamená reggae pro tebe osobně?

Je to důležitá součást mého života. Zkraje 80. let jsem hrál v několika reggae kapelách a postupně jsem piloval svůj styl. Hodně jsem poslouchal Slye Dunbara a další reggae bubeníky, to mi taky hodně pomohlo. Během hraní v Big Audio Dynamite jsme pak s Leo Williamsem věci posunuli ještě o něco dál a položili jsme tak základ našeho vlastního zvuku v rámci Dreadzone.

Reggae je často mylně vnímáno jako čistě eskapistická hudba, přitom jde z historického hlediska vlastně o jeden z nejvíc politicky nabitých hudebních žánrů. Jak se tahle ambivalentnost odráží v tvorbě Dreadzone?

My jsme ty dvě věci často míchali. Náš vůbec první singl The Warning byl o nepokojích v Los Angeles v roce 1992, hodně politická byla i skladba Fight The Power. Sociální témata jsou v našich textech přítomna dodnes, píšeme o nich ale méně vyostřeně. Jako příklad může posloužit třeba text ke skladbě Fire In The Dark z alba Escapades.

V poslední době se čím dál tím víc přikláníte k tradičnější, dalo by se říct písňové formě. Stály za tou změnou osobní potíže, se kterými ses potýkal, nebo je v tom i něco jiného? (V roce 2006 zemřel Robertsovi bratr Steve, který působil v Dreadzone jako kytarista - pozn. aut.)

Určitě to zafungovalo jako katalyzátor. Vždycky je dobré, když můžete prostřednictvím hudby vyjádřit své pocity ztráty a smutku. Působí to terapeuticky.
Svou roli sehrála i spolupráce s oběma vokalisty, stejně jako fakt, že jsme chtěli na koncertech zapojit úplně všechny, takže jsme omezili počet instrumentálek.

Co čeká kapelu a tebe osobně ve zbytku roku?

Chceme dál skládat hudbu a koncertovat, zároveň se chceme věnovat merchandisingu a také našemu labelu Dubwiser Records. Letos tu vyjde remasterovaná verze naší desky Sound z roku 2001. Osobně bych si rád našel čas na své blízké.


Tracklist:

Dreadzone - Fire In the Dark (KingDread "Rumours Riddim" Mix) (Dubwiser Records)
King Yoof - Bandit Country Dub (dubplate)
Earl Sixteen - Casava Piece (Cousins)
Rhythm Riders - Give Me A Sign (feat. Aswad, Renegade Soundwave & Brother Culture) (JStar Remix) (Sub Slayers)
Benny Page - Champion Sound (feat. Assassin) (Mungo's Hi-Fi Remix) (High Culture)
Ben & Lex - Skink (feat. Earl 16) (Gorgon Sound Remix) (Functional)
Greg Dread - Lorde Barrington (dosud nevydáno)
Aries, Gold Dubs & Jinx - Fall In Love (feat. Eva Lazarus) (Mr Benn Remix) (Born On Road)
Schema - Fumin (feat. Cheshire Cat) (Sub Slayers)
Mr Williamz - Conversation (dubplate)
Chopstick Dubplate - Worldwide Traveller (feat. Mr Williamz & Top Cat) (Dreadsquad Remix) (Chopstick Dubplate)
Tenor Fly - Born Again (Congo Natty Family Nyabinghi Remix) (Congo Natty Bass)
Dr. Echo-Logic - Blade Runner (End Titles) (Grand Gallery)

Podcast ve formátu mp3 si můžete stáhnout zde.

Webové stránky Dreadzone: http://www.dreadzone.com
Dreadzone na Facebooku: https://www.facebook.com/dreadzone
Dreadzone na Soundcloudu: https://soundcloud.com/dreadzone
Greg Dread na Soundcloudu: https://soundcloud.com/gregdread

Komentáře
Nenalezeny žádné komentáře
line

na xplaylistu najdete

line

125048 alb

26981 kapel

13434 komentářů

4211 recenzí

12710 uživatelů

Recenze

line

What Happened to the Heart? 90 %

Aurora - What Happened to the Heart?

Aurora před deseti lety vlétla na scénu se svým debutem "All My Demons Greeting Me as Friend" (a to doslova, protože se na obalu stylizovala do...

Frog in Boiling Water 90 %

DIIV - Frog in Boiling Water

Doby debutu "Oshin" jsou už dávno pryč. DIIV, kteří se proslavili díky svému uvolněnému indierockovému zvuku, dospěli. Zatímco prvotina...

Clancy 80 %

Twenty One Pilots - Clancy

Twenty One Pilots, nemusíte znát příběh protagonisty úplně do hloubky. Tyler a Josh (a Paul Meany, producent a frontman Mutemath) si vymysleli...

Orgy of the Damned 70 %

Slash - Orgy of the Damned

Saula Hudsona alias Slashe bych s klidným svědomím asi nezařadil mezi kytarové inovátory. Nedisponuje tak specifickou barvou tónu jako třeba...

Blue Electric Light 70 %

Lenny Kravitz - Blue Electric Light

Stejně jako se neustále na svých deskách opakuje Lenny Kravitz, tak i recenze, jež na musicserveru vyšly v minulých třech dekádách, se...

Radical Optimism 80 %

Dua Lipa - Radical Optimism

Dua Lipa tolik, že by zaplnila možná už i Letňany, a ačkoliv už svět obkroužila několikrát, České republice se stále vydatně vyhýbá....

line
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace