Kdybych nebyl bordelář a lempl, dokázal bych někde vyhrabat papírek, na který jsem si napsal citát z nějaké knížky. Byl o tom, že skutečným úkolem umělce není společnost svojí tvorbou konejšit, ale naopak ji zneklidňovat. V Česku tuhle definici splňuje málokdo lépe, než Samir Hauser.
Život frontmana skupiny Vanessa připomíná dekadentní reality show, v níž není nouze o sex, drogy a ještě více drog. Takový je ovšem jenom na první, mediální optikou pokřivený pohled. Samir Hauser je ale rovněž úspěšným reklamním textařem a jeho domovská kapela nahrává desky s producentskými esy typu Alexandra Hackeho (Einstürzende Neubauen) a Johna Fryera (This Mortal Coil). Nabízí se tedy otázka, jestli to celé není trochu jinak - jestli ty excesy typu šňupání kokainu z bible v přímém televizním přenosu či spílání fanouškům za to, že si nekoupili dost lístků na koncertní turné nejsou jen součástí více či méně promyšlené performance.
Rozplést síť reality a fikce, kterou kolem sebe Hauser vytváří, každopádně není jen tak. Jistých je jen pár základních faktů, jako třeba to, že vyrůstal v Bagdádu, kde se narodil jako dítě iráckého otce a české matky. Do Prahy přijel coby osmileté děcko koncem 70. let a už tehdy se podle vlastních slov rozhodl bojovat proti omezenosti a šedi, která v tehdejším Československu panovala.
Zkraje 90. let získal tenhle boj konkrétní podobu, když Hauser založil s Danem Rodným kapelu Vanessa del Rio, později přejmenovanou na Vanessu. Od novoromatických začátků se Vanessa postupně propracovala k syrovému EBM zvuku, který jí přinesl největší slávu. Krátce před svým rozpadem v polovině 90. let skupina dokonce vydala desku u tuzemské pobočky nadnárodního gigantu BMG.
V novém tisíciletí slavil Hauser úspěchy se svým electropopovým projektem Bruno Ferrari. V rozhovorech prohlašoval, že je Vanessa minulostí a že ho Bruno baví mnohem víc. Pak se ale hvězdy opět přeskupily a v roce 2009 vyšlo obnovené Vanesse comebackové album Ave Agony, následované v loňském roce deskou Antidotum.
Letos v únoru měli Hauser a spol. odjet velké halové turné po několika městech, vzhledem k nezájmu publika ale z ambiciózního projektu zůstal jen jeden koncert. 1. února vystoupí Vanessa na největším koncertu své kariéry v pražském Foru Karlín. Ideální příležitost požádat Samira Hausera o příspěvek do naší podcastové série, řekli jsme si a výsledek vám nyní s hrdostí předkládáme spolu s obligátním minirozhovorem. Svým dílem ke vzniku podcastu přispěl i další výrazný člen Vanessy, Miroslav Papež alias Moimir Papalescu, který Hauserem vybrané skladby smíchal.
Představ nám svůj podcast. Proč zní zrovna tak, jak zní?
Tohle je hudba, kterou mám rád - ať už je to čalouník z Toronta Tonetta, transvestita Divine, nebo Butthole Surfers… Všechno jsou to lidé s příběhem. Napadá mě, kam zmizely všechny příběhy hudebníků? Kde jsou všichni novodobí Jimové Morrisonové, Cobainové nebo Velveti?
Překvapilo mě, jak zodpovědně jsi k přípravě podcastu přistoupil. Člověk by přitom čekal na základě tvé mediální image ledaccos. Je to teda tak, že ona image zlého, nepředvídatelného muže české pop music je právě jenom určitou maskou, za kterou se skrývá umělec, který o své práci přemýšlí a dodržuje dohodnuté termíny?
Lidé nejsou černobílí. Já nejsem zlý nebo nepředvídatelný. Jsem jen výraznější než ostatní.
Jak moc ti v udržování onoho mediálního obrazu pomáhá tvá zkušenost z práce v reklamě? Nebo je to naopak? Vychází tvé zakotvení v reklamní branži z tvé povahy, která se zdá využívat každé příležitosti k happeningu a jistému znepokojování lidí?
Tak to je jedna z mála zajímavých otázek, které mi lidé v poslední době pokládají. Dělat v reklamě je něco jako dělat za komunismu kotelníka. Potkáte při tom plno zajímavých lidí, kteří se schovávají před světem.
A jestli tahle práce nějak ovlivňuje moji veřejnou podobu? Ani ne. V reklamě nedělám rozhodně tak dlouho, jako pohoršuju tuhle připosranou společnost. Spíš jsem si ty věci přitáh s sebou do práce. Nedávno jsem dělal například prezentaci, během které jsem zbičoval nahou holku. Taky jsem najal člověka, který si ihned poté přibil penis k parapetu.
Letos v únoru jste měli s Vanessou odjet velké turné k loňské desce Antidotum, nakonec ale zahrajete jen v pražském Foru Karlín. Co se stalo? Neměli jste velké oči?
Byl to pokus dostat elektronický underground do velkých hal. Nepodařilo se, aspoň jsem to ale zkusili. Život jde dál.
Chystáš něco dalšího, ať už s Vanessou nebo nějakým dalším projektem? Třeba s Brunem Ferrarim, pokud už teda není passé.
V současnosti připravuju nový hudební projekt Mortal Cabinet spolu s Řezníkem a Frantou Štormem z Master´s Hammer. Taky pracuju na filmu z prostředí porevolučních pražských klubů - tedy z doby, kdy byly nejčistší drogy a nejšpinavější sex.
Bruna Ferrariho teď nechávám na čas spát. Co s ním bude dál, se uvidí.
Tracklist:
Revolting Cocks - Beers, Steers & Queers (Beers, Steers & Queers, 1990)
Tonetta - A Realy Big Cock (777, 2010)
Sebastien Tellier - Cochon Ville (The Magician Remix) (Cochon Ville 12”, 2012)
Nine Inch Nails - Head Like Hole (Head Like A Hole EP, 1990)
Divine - Shoot Your Shot (Jungle Jezebel, 1982)
Public Image Ltd. - One Drop (This Is PiL, 2012)
Sheep On Drugs - Track X (Greatest Hits, 1992)
David Bowie - Lady Grinning Soul (Aladdin Sane, 1973)
Master´s Hammer - Černá svatozář (Ritual, 1991)
Gang Of Four - Damaged Goods (Entertainment!, 1979)
Butthole Surfers - The Shame Of Life (Weird Revolution, 2001)
Tonetta - Hitler (Juice download, 2011)
Divine - Shake It Up (The Story So Far, 1984)
Suicide - Ghost Rider (Suicide, 1977)
Tonetta - Dominate (777 vol. II, 2010)
