Prince - Purple Rain

Ve vztahu film a jeho soundtrack by logicky mělo být dominantní první z obou děl, to druhé je obvykle více či méně důležitým doplňkem. V případě Purpurového deště je to ale spíš obráceně, zejména s časovým odstupem. Snímek samotný byl sice ve své době nadmíru úspěšný a byl to on, kdo Princeovu stoupající hvězdu popostrčil až na samotný vrchol, ale ruku na srdce: jeho chatrný příběh a rozpačité herecké výkony tvoří jen snadno zapomenutelnou vatu propojující jednotlivá hudební čísla a nikoli naopak. Když se dnes řekne Purple Rain, málokomu vytanou na mysli prostoduché obrázky Alberta Magnoliho a daleko spíš si vybaví nesmírně barvitou, extravagantní a odvážnou hudbu, která je provází.

Po monstrózním úspěchu Jacksonova Thrilleru je tohle album dalším mohutným hřebíkem do rakve přetrvávající segregace černé a bílé hudby v showbyznysu a dalším mílovým krokem na cestě k jejich vzájemnému sbližování. Prince hodil umělé žánrové mantinely za hlavu už na desce Dirty Mind, ale bujné páření popových synťáků, electro-funku, soulu a hendrixovsky vyšťavených elektrických kytar dosud nikdy neznělo tak drze a nespoutaně jako právě na Purple Rain. Prince si tu počíná s pejskokočičkovskou bezuzdností, zároveň ale se sobě vlastní pečlivostí a perfekcionismem. Zdánlivě nespojitelné funguje jako mávnutím kouzelného proutku a navíc středobodem všeho pořád zůstává skvěle napsaná a vystavěná píseň.

Nahrávka je s až barokní rozmařilostí protkaná spoustou skladatelských i muzikantských fines a přece nepůsobí přeplácaně ani vyčpěle. Poctivý groove, kterému ani hojné využití bicího automatu neubírá na atraktivitě, je vždy s to ukrotit všechny aranžérské výstřelky. V prvním singlu When Doves Cry se obejde bez basové linky a přesto může směle soupeřit třeba se slavnou rytmickou figurou Jacksonovy Billie Jean. Do popového songu Take Me with U zase Prince vložil opakující se vyhrávku smyčcového tria, která působí zdánlivě nepatřičně, ale ve skutečnosti je právě tím detailem, který dělá z písně něco speciálního.

Hutné klávesové vrstvy ve zdivočelé Let's Go Crazy, robotickém electro-popu Computer Blue nebo I Would Die 4 U jsou efektním blyštivým pozlátkem, ale nikoli prázdnou skořápkou. Jejich uhlazenou fazónu dokonale prokrvují vpády živočišně mrouskající kytary, jako třeba ve frivolní písni Darling Nikki, která se díky zmínce o masturbaci postarala svému autorovi o další z řady skandálů. Neméně smyslným prvkem je Princeův vokál, který se klene od rozněžnělého falzetu po hystericky nadržený vřískot, v případě soulové balady The Beautiful Ones i na ploše jediné písně. Pokud jde o titulní kajícný lovesong, tady jsou veškeré superlativy nedostačující. Archetypální ploužák, procítěný i bombastický, rafinovaně jednoduchý, vyšponovaný kytarovým sólem do hymnického závěru, tvoří dokonalé katarzní finále, po němž už těžko může přijít cokoliv dalšího.

Jindy nástrojově téměř soběstačný Prince tentokrát aspoň v této rovině potlačil svoje ego a přenechal více prostoru své doprovodné skupině The Revolution. Ostatně jedním z vedlejších motivů zmíněného filmu je hrdinovo ješitné odmítání nabízeného autorského příspěvku klávesistky Lisy Coleman a kytaristky Wendy Melvoin, který pak v závěru pokorně přijímá. Na plátně jde o píseň Purple Rain, ta je ale ve skutečnosti zcela Princeovým dílem, obě hudebnice, později samostatně vystupující pod názvem Wendy & Lisa, se podílely pouze na skladbě Computer Blue. Pod ní je spolupodepsaný také klávesista Matt "Doctor" Fink, který s Princem hrál už od roku 1978, stejně jako bubeník Bobby Z. Na albu se v písni Take Me with U objeví také Apollonia Kotero, zpěvákova filmová partnerka a členka jím vytvořeného dámského tria Apollonia 6.

Povzbuzen komerčním úspěchem filmu a nezdeptán jeho kritickými ohlasy se Prince v následujících letech pustil i do režie, snímky Pod třešňovou lunou a Graffiti Bridge už ale vedle náklonnosti kritiky postrádaly i přízeň filmového publika. Naproti tomu jeho hudební tvorba i nadále sklízela ovace v obou táborech. Album Purple Rain se ale už provždy stalo milníkem, které do černého popu a R&B vneslo nezkrotně experimenátlního ducha a s nímž se každá další Princeova deska musela chtě nechtě poměřovat.