Public Image Ltd. - The Flowers of Romance

Johna Lydona po odchodu baskytaristy Jah Wobblea nepřešla chuť experimentovat, spíše naopak. Na třetím albu Public Image Ltd nazvaném The Flowers of Romance došel v tomto směru asi nejdál a zaměřil se především na bicí a perkuse, paradoxně v době, kdy byl bubeník Martin Atkins vytížený jinými hudebními aktivitami, v kapele setrvával sotva jednou nohou a na albu hraje pouze ve čtyřech skladbách z devíti. Robustní a hypnotické rytmické paterny, vytvářené i Lydonem a kytaristou Keithem Levenem, jsou přesto jádrem nahrávky.

Jejich zvukovou podobu částečně inspiroval způsob, jakým nahrával bicí Phil Collins na třetí album Petera Gabriela. Reverbem zbytnělé údery se později, po úspěchu Collinsova hitu In the Air Tonight staly jedním z charakteristických znaků zvukové estetiky osmdesátých let, virem, který spolu s rozšířením automatických bubeníků na čas z přirozeného zvuku bicích učinil přežitek a nakonec víc škodil než prospíval. Na The Flowers of Romance je však tato studiová technika stále především prostředkem, nikoli cílem. Mocné beaty tu vytvářejí základní reliéf nahrávky a určují její nekompromisní zvukovou tvář.

Basová linka většinou chybí, kytaru rovněž není slyšet často a když, tak drasticky zvukově znetvořenou (Go Back), takže vzniká spousta volného prostoru. V něm povlává frontmanův uječený vokál, který přestože je tentokrát spíše v pozadí, stejně dokáže spolehlivě navodit pocity nervózní tísně. K tomu se přidávají různé nasamplované ruchy, dronové plochy, sporadické syntezátorové záblesky a neobvyklé nástrojové vstupy. V trojici s producentem Nickem Launayem si Lydon a Levene při práci ve studiu nekladli žádné hranice. Zkoušeli všechno možné i nemožné, co bylo po ruce. Do titulní písně přispěl Lydon kvílením houslí, Phenagen obsahuje zvuky pochroumaného banja využívaného jako strunný i perkusivní nástroj, došlo i na preparované piáno nebo vyloženě nehudební nástroje jako ozvučené hodinky.

Inspirace přicházely z nejrůznějších směrů: anglická renesanční hudba, Indonésie, flamenco. Všechny jsou ale rozpuštěné v přísné a chladné post-punkové scenérii, připomínající bezútěšnou postapokalyptickou pustinu, nad níž se nese Lydonův hlas zvráceného muezzina, kázající věčnou zkázu. Poslech alba The Flowers of Romance bolí snad ještě víc, než předchozí Metal Box. Svou experimentátorskou smělostí vzbuzuje obdiv, k jeho vychutnání je ale potřeba jistý stupeň masochismu. Nabízí mnoho zajímavého, ale pramálo lahodného, tradičními rockovými vějičkami (melodické háčky, riffy, harmonie) vám cestu k sobě neulehčí. Je to album jen pro otrlé, ale svým způsobem fascinující.