Queen - Queen II
Tracklist
- White Side
- 1. "Procession" (Instrumental) (1:12)
- 2. "Father to Son" (6:14)
- 3. "White Queen (As It Began)" (4:34)
- 4. "Some Day One Day" (4:23)
- 5. "The Loser in the End" (4:02)
- Black Side
- 1. "Ogre Battle" (4:10)
- 2. "The Fairy Feller's Master-Stroke" (2:40)
- 3. "Nevermore" (1:15)
- 4. "The March Of The Black Queen" (6:33)
- 5. "Funny How Love Is" (2:50)
- 6. "Seven Seas of Rhye" (2:50)
Průměr hodnocení
75.12 %
Poslední hodnocení
řadové album
1974
další alba
typ alba:
všechna alba /
řadové album
/ EP a singly
/ živé album
/ kompilace
/ soundtrack
/ DVD/video
/ kolaborace
/ mixtape
/ reedice
80.00%
74.29%
52.86%
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
07.10.2023 - 13:32 | Meca76
Viacstopové vokálne harmónie tu boli na dennom poriadku, no časové podpisy sa menili pomerne často, a charakteristické štylistické posuny kapely tu prekypovali v plnej forme. Hneď z temných gitarových partií v skladbe "Procession" podobných pohrebným gitarám viete, že vás čaká dosť nezvyčajná nahrávka od začiatku až do konca. Ešte lepší bol spôsob, akým kapela pripravila tento epický album.
Väčšina materiálu tu skupina nahrádzala obvyklým humorom, ľahkovážnosťou kapely, a z veľkej časti sa pritom štvorica rockerov zameriavala na rozprávanie príbehov, ktoré boli ovplyvnené fantasmy.
12.02.2019 - 9:57 | Acid3P
Oproti debutu mierne sklamanie. Menej experimentov a viac "stávok na istotu" Prvý zaujímavý moment príde až v Ogre Battle. Po vypočutí tohto albumu zvyšujem hodnotenie debutu z 80 na 90%.
02.09.2016 - 12:35 | mrkvivit
Oproti debutu ubylo syrovosti jak ve zvuku, tak ve skladbách samotných a postupně získávají vrchu pompéznost a složitější aranže. Hned instrumentální intro nám představí typický zvuk Mayovy kytary, podle kterého bude napříště rozpoznatelný mezi tisícovkymi. Na úvod dostaneme dokonale proaranžovanou epiku "Father to Son" a v podobném duchu se jede i dál ("White Queen", "Some Day One Day"). Narazíme i na šlapavěší kousky "The Looser in the End" či "Ogre Battle". Pochopitelně se dostane i na odlehčenější "The Fairy Feller's Master-Stroke", oddychovou "Nevermore" či "Funny How Love Is".
Stručně řečeno: Queen II je logickým pokračováním v linii nastolené debutem, jen je všechno "košatější".
18.08.2015 - 22:34 | Yack1
... a zase si nemůžu odpustit srovnání s Led Zeppelin. Tak jak jsou Queen stylotvorní, tak ve skladbě "The Loser in the End" mi fakt dělají radost jak tvrdou kytarou tak i zpěvem, myslím, že Rogera Taylora. To v následujících skladbách už je opět typická Mayova kytara a queenovské sbory, sólový zpěv Freddieho a tady v tom jsou Queen nezaměnitelní...
28.04.2012 - 13:18 | DarthArt
Pro mě ne tak silná deska jako Queen (I), ale přesto další krůček k následným velikým věcem. Na obale se Queen stylizují do pózy proslulé z klipu Bohemian Rhapsody a závěr desky nabízí kompletní pecku Seven Seas of Rhye, takže není důvod ke stížnostem.