Radiohead

Historie Radiohead sahá až do poloviny devadesátých let, kdy se na chlapecké škole v britském městečku Abingdon dala dohromady pětice kamarádů. Thom York (zpěv), Phil Selway (bicí), Ed O´Brien (kytara), Jonny Greenwood (klávesy, kytara) a Colin Greenwood (baskytara) se tehdy ještě jmenovali On a Friday. První pozornost se jim dostala díky vyhlášeným koncertům až o pár let později, kdy si je zaháčkoval major EMI. Tehdy se přejmenovali na Radiohead a vydali první singl Creep. Ten zprvu příliš nebodoval, s prvním turné Radiohead po Spojených státech a masivní rotaci stejnojmenného videa na MTV, se však vyšplhal až na druhé místo US modern rock chart a po reedici i na sedmé místo britského singlového žebříčku. To už byla na světě debutová deska Pablo Honey, která však zůstala trochu ve stínu prvního hitu skupiny.

Její popularita povyrostla s vydáním druhé desky The Bends (1995). Album plné barevných kytarových odstínů a Yorka osobitého falzetu se potkalo s vřelou odezvou jak u kritiky, tak především u fanoušků. Celosvětový úspěch pak podtrhla řadová trojka OK Computer (1997), zásadní mezník v hudební historii 90. let.

Parta vedená Thomem Yorkem se však rozhodla opustit bezpečí svého dosavadního zvuku a pustila se do experimentování s možnostmi kytarového zvuku a elektronikou. Album Kid A (2000) znamenalo pro mnohé z jejich tehdejších fanoušků zděšení a také reakce hudebního tisku byly velice rozdílné, i přesto se však uhnízdilo na špici prodejních žebříčků v Evropě, Spojených státech i Austrálii. Ve šlépějích novátorské desky pak pokračovalo i následující Amnesiac (2001). Optimální poměr mezi svým raným kytarovým zvukem a pozdějšími elektronickými choutkami pak našli na desce Hail to the Thief (2003), která byla zároveň poslední pod hlavičkou EMI.

Dlouhé čekání na další album ukrátilo sólové album Thoma Yorka The Eraser z roku 2006, na konci následujícího roku pak vyšla netrpělivě očekávaná sedmá deska Radiohead In Rainbows. Skupina se tehdy rozhodla ke kroku, který žádná kapela podobného věhlasu do té doby neudělala: umístitila ji ke stažení na internet a fanoušky za něj nechala zaplatit částku podle jejich uvážení. I když tak bylo album k dispozici prakticky zdarma, velká část příznivců za něj zaplatila a vyrazila si desku koupit do obchodů poté, co si ji později Radiohead vlastním nákladem vydali na CD a LP.