Rajery, Ballaké Sissoko, Driss El Maloumi (3MA) - 3MA

Šifra v titulu alba má jednoduché vysvětlení: jeho protagonisté pocházejí ze tří afrických zemí, jejichž název začíná stejnou slabikou: Maroko, Mali a Madagaskar. Driss El Maloumi hraje na arabskou loutnu oud, Ballaké Sissoko virtuózně ovládá západoafrickou koru a Rajery zase madagaskarskou bambusovou citeru zvanou valiha. Tři strunné nástroje, tři různé hudební tradice, tři silné osobnosti, ale výsledek jejich společného pobytu ve studiu dokáže rehabilitovat platnost otřepaného klišé, že hudba je jen jedna.

Tomuto jiskřivému instrumentálnímu trialogu vládne naprosto přirozené souznění, není v něm nic násilného ani akademického. Každý z nástrojů má svůj specifický zvuk, který můžeme během skladeb kdykoliv identifikovat, ale zároveň se rozpouští v jediném duhovém toku tónů a rytmů a všechny tři tak vytvářejí jeden propojený trojhlavý instrument. Jednotlivé party se navzájem doplňují, proplétají, obkružují a slučují, koří se jeden druhému, doříkávají napovězené a hledání rozhraní mezi kompozicí a improvizací se stává bezpředmětným. Jindy se hráči s jazzovou ukázněností střídají v sólech a doprovodu, aby vzápětí unisono rozzářili ústřední motiv, jako je tomu hned v úvodní Anfass. Další úchvatné melodické majáky najdeme ve skladbách Véro nebo Toufoula. Awal se nese v duchu tichého spolurozjímání, zatímco titulní 3MA je zakončená perkusivní hrou na korpusy nástrojů a v bonusovém živém snímku Boum Tchak se protagonisté odvazují ve strhující hlasové klauniádě, ačkoliv jinak se na albu vokály vyskytují jen zřídka.

Mezi společné nahrávky jsou vložené i tři sólové vizitky jednotlivývh hráčů. El Maloumi a Sissoko pojmenovali své příspěvky Rania a Kadiatou po svých dcerách, Rajery v tradiční madagaskarské Mainte předvádí jak skvěle dokáže jeho valiha funkovat. Ať už sólově nebo v geniální souhře, ať v rytmicky živých nebo intimně ztišených skladbách, pokaždé všichni tři osvědčují oddanost své hudbě a schopnost naslouchat jeden druhému. Síla alba je ale nejen v lehkosti s jakou překračuje hranice tradic, ale především v čisté muzikantské kráse, kterou toto nenásilné propojení přineslo. Je opravdu jedno, na co natáhnete struny, záleží především na prstech a na duši, která je vede.