Rale - Twilight / Soumrak

Mezinárodní seskupení Rale, které se v nepravidelných intervalech zjevuje a zase mizí na domácí hudební scéně, vydalo třetí, dvojjazyčně pojmenované album. Dva Moravané, Moravanka s polskými předky, Japonka žijící v Itálii a ve Francii usazená Korejka na něm opět prezentují svoji těžko uchopitelnou mnohovrstevnou hudbu. Pokud se člověk zamyslí nad tím, k čemu ji přirovnat, předem se odsuzuje k marnosti - napadají ho totiž jen ostatní projekty zainteresovaných.

Hned v úvodní , desetiminutové titulní skladbě nabízí téměř všechny možné polohy. Úvodní poklidná pasáž jakoby vypadla z Václavkova sólového alba, následují dunajovské vyhrávky, vícejazyčné dialogy, a v závěru expresívní, nervní deklamace, známé z E. Vtahuje posluchače do vlastního světa, ve kterém je stále co objevovat. Zatímco úvodní skladba je členitá, druhá “Amenoyuki” je naopak postavená na pěveckém minimalismu, repetitivním opakování základního sloganu s postupnou gradací.

Jednoznačným favoritem je následující “V plameni”, plná krásných smyčcových ploch a klasickou hudbou ovlivněných povznášejících melodií. Třešničkou na dortu pak závěrečný , pro Rale netradiční akordeon. Mrazivý text skladby “Biale mrozy” , kde češtinu střídá polština, zase naopak hudební složku skladby odsouvá do pozadí a nechává vyniknout rytmice. Vzhledem k absenci jakýchkoliv bariér a hranic ani moc nepřekvapí, že k závěrečné skladbě “Nedojdeš” byl použit text Josefa Kainara.

Album je pojato jako pravidelné střídání delších “písniček” a kratších, převážně instrumentálních pasáží, označovaných jako Záblesk 1-7. Tyto “Záblesky mezi soumrakem” však nepůsobí jako oddělující prvky, ale naopak spíše spojují v celek. Jsou plné nejrůznějších tajemných zvuků, rytmického dýchání, jakoby vzdálených, nesrozumitelných popěvků. Jednotlivé skladby tak přirozeně plynou a přecházejí jedna v druhou.

Docela charakteristickým znakem je použití poměrně velkého počtu jazyků - stejně jako hudba volně přecházejí jeden v druhý. Ostatně i nálady se prolínají. Rozhodně nelze rezolutně říci, že se jedná o temnou či smutnou desku, ale do veselí a optimismu má tahle hudba daleko. Rozhodně zajímavé je i soustředit se na pojetí energie. Vůbec není potřeba přehnané hlasitosti či agresívních pasáží, i když ani ty nechybějí. Jestliže mnohé desky vyvolávají asociace imaginárních filmů, zde se naprosto jasně rýsuje představa tanečníků - a vůbec to není tím, že deska je o koncertní taneční složku ochuzena, a nebo tím, že na albu spolupracovali jako sboristé či perkusisté členové taneční skupiny Kubilai Khan Investigatons.

Čím déle desku posloucháte, tím více se vkrádá pocit jakéhosi nepřetržitého sledu dialogů - o mnohojazyčnosti již byla řeč, ale stejně tak “spolu debatují” strunné nástroje se smyčcovými či akustické s elektronickými. Oproti minulým albům, ale i leckterým ostatním projektům zúčastněných, je “Soumrak” maximálně dotažený - aranžmá vypiplaná natolik do posledních detailů, která nutí hledat hluchá místa, a posléze rezignovat .

Přesto deska není přeprodukovaná - stále je dost místa k vlastním asociacím a neomezené fantazii. Evidentní souhra - nejen instrumentální, ale i pocitová - je umocněná nejen danými schopnostmi, ale i faktem, že repertoár na desce zachycený byl před nahráváním prověřen i koncertně. Nápaditý, krásně provedený booklet, působí už jaksi samozřejmě.