Ramones - Too Tough To Die

V souvislosti s osmou řadovou deskou Ramones bývá často zmiňován (a chválen) návrat k přímočarosti a jednoduchosti prvních alb, jinak řečeno k punkovým kořenům. Jako ve většině podobných případů ale platí spíš pořekadlo o opakovaném vstupování do plynoucí řeky. Newyorská čtveřice na albu Too Tough to Die nepochybně ostře vybočila z cesty směřující k popovějším písňovým i zvukovým formátům, kterou nastoupila v osmdesátých letech, a těsněji se přimkla k punkrockovému jádru. Nicméně letmé srovnání s ikonickým debutem prozradí, že svoje rané nahrávky kapela ani zdaleka nekopíruje a zkušenosti posbírané v mezičase nezavrhuje, nýbrž zúročuje. Ramones vzor '84 jsou o poznání tvrdší ale i pestřejší, přičemž melodická invence zůstává jejich neotřesitelnou konstantou.

Na hutnějším zvuku, říznějších kytarových riffech i robustnějších bicích čerstvého člena sestavy Richieho Ramonea má jistě svůj podíl produkce, jíž se tentokrát chopil původní bubeník Tommy Ramone. Skupina místy koketuje až s hardcoreově drsným pojetím, což je nejmarkantnější v písních Wart Hog a Endless Vacation, kde Joeyho Ramonea u sólového mikrofonu vystřídal Dee Deeho štěkavý chraplák. V opozici pak stojí skladby s nepokrytě hitovými aspiracemi jako Chasing the Night nebo Howling at the Moon (Sha-La-La), jejichž popový nádech podtrhávají syntezátory. Za jejich nenásilné a svěží zasazení do punkrockového kolovrátku jsou zodpovědní Jerry Harrison z Talking Heads a Benmont Tench, opora Pettyho Heartbreakers.

Ramones si ale směle pohrávají i s hardrockovou zatěžkaností, jako v případě politicky angažované Planet Earth 1988, nebo zase se skočným rockabilly (No Go) a troufnou si i na kratičkou instrumentálku Durango 95. Jakkoli je tedy návaznost na nejstarší tvorbu kapely patrná, stejně evidentní je, že Too Tough to Die nahrála podstatně dospělejší a zkušenější parta. Parta, která ale zároveň neztratila svůj mladistvý elán a chuligánskou rozpustilost. Vstřebáním impulzů z kypící hardcoreové a metalové scény Ramones nejen vlili novou krev do žil svých songů, ale také zůstali v měnícím se hudebním panoramatu osmdesátých let stále relevantní. Ve chvíli, kdy už se z nich pomalu stávaly uctívané legendy, dokázali, že ještě nemají zapotřebí žít z minulosti.