Red Hot Chili Peppers - One Hot Minute

Někomu sláva stoupne do hlavy a jinému vleze na mozek. V tom se čtveřice Red Hot Chili Peppers na jaře 1992 neshodla, a tak měsíc poté, co jejich zaslouženě úspěšná deska Blood Sugar Sex Magik (1991) dosáhla platinových prodejů, odešel po koncertě v Tokiu kytarista John Frusciante. Turné dojel narychlo naverbovaný Arik Marshall, ale novou desku měl už nahrávat někdo jiný. Měsíc zkoušeli psát s Jessem Tobiasem a pak ho vyrazili, protože se uvolnil Dave Navarro z Jane’s Addiction, po kterém pošilhávali už dřív. Zdálo se, že Navarro je proti Tobiasovi jejich krevní skupina; minimálně ta s vysokým obsahem toxicidů.

V začátcích práce na One Hot Minute zpěvák Anthony Kiedis znova spadl do černé spirály fetu, ačkoliv se od smrtelného předávkování původního kytaristy Hillela Slovaka v roce 1988 držel na uzdě. Zkoušení nových písní i nahrávání nové desky se tak protáhlo. Hned z úvodního singlu Warped drogová recidiva přímo sálá, a když na konci už tak vyjetého klipu vidíte líbačku Kiedise a Navarra, tušíte, odkud vítr vane.

V porovnání s Frusciantem, který byl na poměry Red Hot Chili Peppers značně introvertní, je Navarro egoistický macho, a převážně proto většina fanoušků kapely vědomě vypouští album One Hot Minute. Deska ale má víc šťávy než většina materiálu z poslední doby. Aktuální kytarista Josh Klinghoffer nejspíš dobře zapadl po lidské stránce, ale z hudebního hlediska byl zajímavější Navarro v půlce devadesátek. Zvuk je psychedelicky potemnělý, o což se zasloužila nezvykle hutná kytara, a texty jsou pikantně protknuté Kiedisovým zoufalým bojem se závislostí. Připojit se ke kapele, která se zrovna snaží umělecky i komerčně navázat na Blood Sugar Sex Magik, musel být nevděčný úkol.

Kvůli ponurosti se od alba One Hot Minute později odvrátila i samotná kapela. Když Navarro dostal v roce 1998 kvůli rozepřím (a drogám) kopačky, vypadalo to, že Peppers končí. Poslední šancí bylo zavolat Frusciantemu, který zrovna utekl z heroinové lopaty. Vychrtlá kostra s chemicky pozměněným mozkem, přeraženým nosem a umělými zuby nabídku vděčně přijala. Nikdo ze staronové čtveřice si devadesátá léta nechtěl moc připomínat, a tak se vydařené písně z One Hot Minute navždy vyškrtly z repertoáru. Legenda praví, že John Frusciante si tohle album nikdy nepustil.

(Full Moon Magazine #18 zkráceno)