Regina Spektor - What We Saw From The Cheap Seats

Regina Spektor je hravě vynalézavá ("Small Town Moon"), bláznivě okouzlující ("Oh Marcello"), vesele recyklující ("Don't Leave Me") a tak dále a tak dále. Smutná, veselá, divoká… Přídavná jména by se dala kombinovat donekonečna, toto album má spoustu chutí, poloh a přízvisek. Je to jako zpívat o architektuře. Jak psát o takové písničce, jako je "Firewood", která posluchače omráčí svou nádherou a klavírem jako od Chopina, nebo o další krásné milostné baladě "How", kde se zpěvačka ptá, jak jen mám zkusit milovat někoho jiného, když to nejsi ty?

Takových mistrovských kousků je tu více: "Open" by se snad měla zpívat v kostele (jen bez těch strašidelných výdechů na konci nahrávky, jež by mohly vyděsit některé klimbající farníky), kratší kousek "Ballad Of A Politician" je ironický úšklebek praktikám politiků a nad naléhavými bicími v "All The Rowboats" se vznáší text, který se bez uzardění dá považovat za poezii. V písni "Oh Marcello" Spektor mistrovsky žongluje s několika hudebními motivy, které dohromady kupodivu fungují, i když by z toho mohly být tři různé samostatné skladby.

Při každém poslechu alba si vzpomenu na vystoupení Reginy na ostravských Colours před dvěma lety, které jsem tenkrát popsal jako absolutní zážitek. Vůbec se neodvažuji tvrdit, že bych něco věděl o jejích emocionálních pochodech anebo o tom, jaká vůbec ta žena je, ale to, jak zpívala, mluvila a dívala se, zdá se, ve mně zanechalo navždy stopu. A tento nezapomenutelný moment se samozřejmě intenzivně odráží i v poslechu nové hudby, kterou křehká Regina Iljinična vytvořila.

Možná máte raději méně vypulírovanou produkci zpěvačky z prvních desek, tu trochu divočejší a avantgardnější tvorbu, ale pro mne je "What We Saw From The Cheap Seats" zatím nejlepší nahrávkou Reginy Spektor. Uhlazenější, dospělou a krásnou.