Řezník - Hudba u který se chcípá

Na nové album se čekalo rok a půl. Splnil Řezník všechna očekávání? Ano. Dá se říct, že každá jeho nová deska je lepší než předchozí a s následující ji bude těžké překonat. "Caviar Bukkake Fetus Exitus" vyšel v době, kdy se česká horrorcore scéna celkem rozvíjela a bylo o ní slyšet. Kdo by však čekal, že se skladba "Konečný řešení" bude řešit v Krimi zprávách na Primě? A že kvůli ní skončí Řezník a Hrobka s Pitvou před soudem kvůli rasistickému textu? Absurdní situace. Aby toho nebylo málo, do médií se k tomu všemu začal vyjadřovat i známý novinář JXD, který ve výsledku ukázal jen své hudební diletantství. Řezník plný znechucení nahrál "Vzestup zla" s tím, že je potřeba zlo šířit. "Žižkovskými bary" se dostal do povědomí obyčejných hiphoperů, a to hlavně díky Jamesi Coleovi, který má horrorcore rád a cení ho. Jamese se dočkáme i na aktuální desce mezi hostovačkami.

Soudní spor skončil ve prospěch rapperů. Řezník proto neváhal a nahrál skladbu "Soudní proces", ve které se k celé situaci vyjádřil. V porovnání s minulou tvorbou je "Hudba u který se chcípá" méně sarkastická. Objevují se zde i vážnější témata, například umírněnější forma konečného řešení podložená konstruktivními myšlenkami "Nepřizpůsobiví" nebo politicky laděná "Kapitalista". Kromě klasického šíření nenávisti, tvrdých rapů či bizarních příběhů jsou na desce i skladby koncepčního rázu. Konkrétně deprese a úzkostné stavy. V bookletu jsou symbolem označené ty, při kterých je nejlepší se zabít.

Vrcholem desky je bezesporu "Dno spirály", ve které si střihl James Cole skvělý refrén. Kdo si pamatuje na Dephův projekt z roku 1997, bude jistě potěšen odkazem v textu ("jsem věčně v depkách jak Deph na Rigor Mortiz"). Nechybí samozřejmě klasický hejt. Na desce to schytali kartářky, vědmy, čarodějky ("Kladivo na čarodějnice"), real fanoušci, kteří jsou tak moc real, že dělají přesně to, co slyší v textech ("Fanoušek dement"), a vlastně úplně všichni ostatní ("Měl by ses zabít" s hostujícím DeSadem). Řezník si pravděpodobně oblíbil francouzské psychedelické dílko "Enter The Void" a velmi rád kouří DMT, dokazuje to ve skvělé příběhové "Noci plné překvapení".

Hudební podklady má na svědomí především PhoeniCZ a Czmelak. Tvrdost a temná atmosféra jsou slyšet z každého (kromě poslední, oslavné "Resurekce skeletona", která může připomenout instrumentálky z "Caviar Bukkake Fetus Exitus"). Tvrdé kytarové riffy se do horrorcoru náramně hodí, dodávají rapu tu správnou striktnost.

Pokud jste v jádru cynici, nechybí vám patřičný nadhled a občas v sobě dusíte příliš mnoho vzteku, "Hudba u který se chcípá" vás bude zajisté bavit. Na české horrorcorové scéně Řezník nemá konkurenci a dlouho mít nebude. Překonat se může pouze on sám.