Richard Müller ještě nikdy nenahrál špatnou desku. To je dost zásadní věta. Deset desek a žádný průšvih. Nyní se vrací po tříleté pauze, kdy už nechtěl nikdy veřejně vystoupit a vlastně celkově oznámil konec kariéry. Jak všichni jistě dobře vědí, tak měl dost práce sám se sebou. Nezdravě přibral, topil se v depresích... Ale tohle téma nechme bulváru. Teď je zpátky v relativní pohodě a hlavně s novou deskou, která se nemusí bát, že by získala ono prvenství špatné nahrávky.
"Už" navazuje zvukem na poslední řadovku "44" a leckdy jde překvapivě ještě více do elektroniky. Samozřejmě žádní Kraftwerk, ale v zásadě fajn dochucovadlo, co nepřebíjí hlavní složku, jakou je samozřejmě Müllerův hlas. Ten zde po těch nejrůznějších eskapádách snad ještě nabral na naléhavosti. K tomu jistě dopomáhá i fakt, že sám velký zpěvák si napsal hned šest textů a ten zbytek mu na tělo ušil renomovaný Vlado Krausz.
Hitové ambice? Veliké. Plno krásných melodií, které bez problémů svůj potenciál rozvalí hned vedle jeho největších zářezů. Jmenujme například minimalistickou "Majú ma rady", co může vzbudit i úsměv, nebo "Hluk", který zraje s každým poslechem. Drahokam desky však nalezneme pod číslem osm. "Čiara" je píseň, jakou může interpretovat jen Müller. Nádherná tklivá melodie a text, co z jeho úst nabírá vesmírných otáček: "Všeličo sa zmenilo nad čiarou i pod čiarou, čiara sa však nemení všetko ide po starom, každý zlomek života... číst dále
Richard Müller ještě nikdy nenahrál špatnou desku. To je dost zásadní věta. Deset desek a žádný průšvih. Nyní se vrací po tříleté pauze, kdy už nechtěl nikdy veřejně vystoupit a vlastně celkově oznámil konec kariéry. Jak všichni jistě dobře vědí, tak měl dost práce sám se sebou. Nezdravě přibral, topil se v depresích... Ale tohle téma nechme bulváru. Teď je zpátky v relativní pohodě a hlavně s novou deskou, která se nemusí bát, že by získala ono prvenství špatné nahrávky.
"Už" navazuje zvukem na poslední řadovku "44" a leckdy jde překvapivě ještě více do elektroniky. Samozřejmě žádní Kraftwerk, ale v zásadě fajn dochucovadlo, co nepřebíjí hlavní složku, jakou je samozřejmě Müllerův hlas. Ten zde po těch nejrůznějších eskapádách snad ještě nabral na naléhavosti. K tomu jistě dopomáhá i fakt, že sám velký zpěvák si napsal hned šest textů a ten zbytek mu na tělo ušil renomovaný Vlado Krausz.
Hitové ambice? Veliké. Plno krásných melodií, které bez problémů svůj potenciál rozvalí hned vedle jeho největších zářezů. Jmenujme například minimalistickou "Majú ma rady", co může vzbudit i úsměv, nebo "Hluk", který zraje s každým poslechem. Drahokam desky však nalezneme pod číslem osm. "Čiara" je píseň, jakou může interpretovat jen Müller. Nádherná tklivá melodie a text, co z jeho úst nabírá vesmírných otáček: "Všeličo sa zmenilo nad čiarou i pod čiarou, čiara sa však nemení všetko ide po starom, každý zlomek života predstavuje hodnotu, ktorá v danom momentě zodpovedá životu." A podobných výpovědí či odkazů, jež si nedovolí vypustit jen tak někdo, je tady mnoho.
Pokud vás bavil pilotní singl "Už", není důvod nevsadit barák i s manželkou a Volvem na to, že vás chytne celá deska. Má totiž silnou vnitřní energii, která neustále těká a v pravidelných intervalech exploduje. Richard Müller je zde charismatickou atomovkou a s vědomím jeho peripetií to všechno dostává hlubší rozměr. Neposloucháte jen obyčejné album, ale v jeho případě, jako už několikrát, doslova životní výpovědi. Výpovědi, co pod taktovkou Petera Grausa, Tomáše Zubáka, Sláva Solovica a Mariána Kachúta dostaly melodie, které si můžete broukat.
Müllerovi se dá jako jednomu z mála věřit a v tom je jeho síla. On totiž nedokáže nahrát povrchní písničky.
Komentáře