Robyn - Body Talk

Severská ledová královna vydala po pět letech nové album. Tedy nové.. Letos vydala Robyn dvě EP – Body Talk Part 1 a 2, které jsme mohli chápat jako ochutnávku dlouhohrající desky (jaký to archaismus v době vlády mp3 formátu). Jenže většina materiálu nové desky se na ípíčkách již objevila a to, čím, je deska obohacená, vlastně za moc nestojí. Ale ne tak příkře, je otázkou, zda si fanoušek koupil obě EP a potom i „velké“ album, nebo jen něco z toho, anebo si to všechno stáhnul na internetu. Každopádně to byl zajímavý způsob , jak na sebe vázat pozornost v průběhu celého letošního roku a přinutit tak fandu taneční hudby utratit peníze aspoň za některý ze tří počinů, které letos vyšly. Nechme ovšem marketing stranou a podívejme se na to, čím se Robyn letos prezentuje.

Body Talk je hitové album – polovina alba obstojí jako samostatné pecky v rádiu, nebo na diskotéce, což ovšem berte jako názor člověka, který rádia neposlouchá a na diskotéky už léta nechodí. Při poslechu Robyn vždycky narazím na nepřeslechnutelný vliv popové instituce Madonny z osmdesátých let. Ale o kopírce nemůže být řeč, Robyn je na to příliš chytrá a příliš svoje. Její švédské kořeny se odráží ve snadno zapamatovatelných refrénech, za které by se nestyděla ABBA a zároveň je její hudba seversky studená, spolupráce s Royksopp je cítit nejen ve skladbě None Of Dem, ale tušíme ji i z aranží, provázejících všechny skladby. Překvapivě vyznívá i duet se Snoopem Doggem, kde nečekaně Robyn rapuje a Snoop zpívá. Body Talk vítězí ve srovnání s předchozí m albem Robyn, možná není tolik komerční, rozhodně obsahuje více zajímavých skladeb. No ale nechci zahltit recenzi intelektuálními žvásty, Robyn chce především tančit a to se Vám při poslechu její desky bude chtít taky.

Rozhodně mě bourají skladby Don´t Fucking Tell Me What To Do a Dancing On My Own – první je studená jak psí čumák, přesto se snažíte zachytit všechno, co Robyn v textu zabíjí a proč si sakra nenechá do ničeho kecat a při poslechu druhé otočíte volume doprava jaksi bezděky, protože Vám cuká celé tělo a taky chcete tančit po svém. Škoda jen té délky, kdyby deska trvala 40 minut, nemusela obsahovat vatu Stars 4-Ever, Dancehall Queen nebo Time Machine. V Love Kills slyšíte La Roux, We Dance To The Beat připomene zkresleným zpěvem Laurie Anderson, ale mrazivý electroclash žene skladbu mezi stroboskopy tanečního parketu do vánice za oknem. Předposlední In My Eyes je v nejlepším slova smyslu nejpopovější skladbou nové desky a dokresluje široký žánrový záběr, ve kterém se sympatická zpěvačka a skladatelka pohybuje. Moc dobrá deska – Robyn je pro mě popovou zpěvačkou roku 2010.