The Rolling Stones - A Bigger Bang

Fortel těm starým pardálům určitě nechybí, ten mají tak hluboko zafixovaný, že dokud se budou držet na nohou, tak "to" tam bude. Produkce (osvědčený Don Was) tentokrát pomíjí drobné elektronické vychytávky, kterými se vkusem zdobila album Bridges to Babylon, ale proklamovaný návrat k syrovým bluesovým kořenům, to je po mém soudu trochu přepálená formulace. Dočkáme se spíš typických Rolling Stones, jak je známe zhruba od konce 70. let, bez velkých experimentů a s poněkud kolísavou skladatelskou invencí.

K těm vydařeným okamžikům patří určitě šťavnatý otvírák Rough Justice, funkující Rain Fall Down, jediná skutečně dřevní bluesárna Back of My Hand, chlapácky odvázaná She Saw Me Coming nebo další ostřejší pecky jako Oh No, Not You Again, Dangerous Beauty či Look What the Cat Dragged In. Mezi nimi ale narážím i na písně sotva průměrné, což platí třeba o tuctové baladě<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=233"> Streets</a> of<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=39492"> Love</a> nebo zbytečně uhlazené Biggest Mistake, která by zapadla spíš na nějakou neškodně elegantní Jaggerovu sólovku. Dvakrát se tradičně chopil mikrofonu i Keith Richards, jeho zpěv je o něco dynamičtější než v minulosti, ale ani This Place Is Empty a Infamy nejsou žádné kompoziční zázraky.

Desce A Bigger Bang bych nevyčítal přímo rutinu, pořád těm vrásčitým chlápkům věřím, že je to baví a finanční satisfakce u nich není na prvním místě. Jen se jim prostě tentokrát pár písniček ne úplně vyvedlo. Na svých hrudích ale mají už tolik pomyslných rock'n'rollových vyznamenání, kterým ani tohle album nedělá ostudu, že z toho nemusíme dělat tragédii.