Nedá se říct, že by lucemburští Rome trpěli tvůrčími nedostatky, na rozdíl od žánrově blízkých formací, které občasností vydávaných desek hlavně podtrhují status svojí výjimečnosti. Neofolk ovšem navždy zůstane hudbou a snad i pohledem na svět hrstky intelektuálů. Faktem je, že Jerome Reuter a spol. sypou desky z rukávu rok co rok. Světe, div se, i když je jedno album povedenější více, další méně, vždy se dá mluvit o progresi a odlišnosti od předchozích nahrávek.
Síla Reuterovy tvorby tkví v osobité poetice, kterou čerpá hlavně z evropské historie, nezřídka z válečných konfliktů. Ve "Flowers From Exile" se nechal inspirovat občanskou válkou ve Španělsku, na "Nos Chants Perdus" se zaměřil na francouzský odpor proti nacistické okupaci během Druhé světové války.
Na “The Passage To Rhodesia” opustil Evropu a vydal se na africký kontinent. Rhodesia byl v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století stát na území dnešní Zimbabwe. Svět jej nikdy neuznal, přesto se několikaletá historie země stačila zapsat do dějin krvavou občanskou válkou mezi bílými a černými obyvateli.
Reuter se snaží pochopit historickou tragédii, aniž by se přikláněl na jednu či druhou stranu. Staví se do role vypravěče, který jakoby předčítá z ohmataných dobových knih, na které desítky let usedal prach. Lítost, zoufalství a uvědomění si celé tragédie prostupují celou nahrávkou. Zároveň tvoří tmel držící všechny skladby pohromadě.
Po hudební... číst dále
Nedá se říct, že by lucemburští Rome trpěli tvůrčími nedostatky, na rozdíl od žánrově blízkých formací, které občasností vydávaných desek hlavně podtrhují status svojí výjimečnosti. Neofolk ovšem navždy zůstane hudbou a snad i pohledem na svět hrstky intelektuálů. Faktem je, že Jerome Reuter a spol. sypou desky z rukávu rok co rok. Světe, div se, i když je jedno album povedenější více, další méně, vždy se dá mluvit o progresi a odlišnosti od předchozích nahrávek.
Síla Reuterovy tvorby tkví v osobité poetice, kterou čerpá hlavně z evropské historie, nezřídka z válečných konfliktů. Ve "Flowers From Exile" se nechal inspirovat občanskou válkou ve Španělsku, na "Nos Chants Perdus" se zaměřil na francouzský odpor proti nacistické okupaci během Druhé světové války.
Na “The Passage To Rhodesia” opustil Evropu a vydal se na africký kontinent. Rhodesia byl v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století stát na území dnešní Zimbabwe. Svět jej nikdy neuznal, přesto se několikaletá historie země stačila zapsat do dějin krvavou občanskou válkou mezi bílými a černými obyvateli.
Reuter se snaží pochopit historickou tragédii, aniž by se přikláněl na jednu či druhou stranu. Staví se do role vypravěče, který jakoby předčítá z ohmataných dobových knih, na které desítky let usedal prach. Lítost, zoufalství a uvědomění si celé tragédie prostupují celou nahrávkou. Zároveň tvoří tmel držící všechny skladby pohromadě.
Po hudební stránce "The Passage To Rhodesia" velká překvapení nepřináší, tedy pokud nepočítáme odklon od typické pochodové rytmiky. Ta je zastoupena pouze v několika skladbách. Více než tažení semknutých vojenských šiků pochodujících do bitevní vřavy tak většina písní připomíná spíše balady či ukolébavky, viz “Lullaby For Georgia”.
Úvod obstarává temné industriální intro coby vzpomínka na dark ambientní kořeny. Hned na to přichází překvapení v podobě rozjezdu "The Ballad Of The Red Flame Lily". Skoro až taneční nástup by čekal asi málokdo. Další čeká u předposlední "Bread And Wine", kde jsou použity elektronické smyčce. Přes tyto nečekané odklony od neofolkové šablony, těžiště alba je nadále v akustickém zvuku španělky a basy.
I když je na "The Passage To Rhodesia" patrný jistý odklon od dosavadních postupů, Rome stále dokážou vytvořit jedinečnou atmosféru. Potěší i fakt, že na rozdíl od jiných neofolkových kapel se nebojí překročit hranice žánru. Těžko očekávat, že "The Passage To Rhodesia" bude mít za následek odliv fanoušků. Na to se nového zase tolik neděje. Naštěstí.
Komentáře