Středobodem nahrávek Saint Etienne vždy byl (a nejspíš bude) jejich milovaný Londýn. Svým způsobem mu věnovali svou celou tvůrčí kariéru a nemění se to ani v případě "The Night". Oproti minulému dějství s "I've Been Trying To Tell You", spojeným se stejnojmenným nonverbálním filmem Alasdaira McLellana, se však vše podstatné posunulo do hluboké noci.
A vůbec nezáleží na tom, zda chodíte spát s prvními náznaky příchodu tmy (a časovými posuvy dle ročního období), nebo jste právě v brzkou ranní hodinu přišli z nějakého mejdanu. Album nabízí alternativu, jak prožít poklidné, komorní chvíle, než usnete ve své posteli.
Taktéž se zcela změnilo výrazivo. "I've Been Trying To Tell You" stavělo na repetici, samplingu a dubových tempech. Fanoušci křehkého vokálu Sarah Cracknell tehdy přišli celkem zkrátka. Bob Stanley a Pete Wiggs se v případě "The Night" posunuli ještě dále, a to ve spojení s dlouholetým spolupracovníkem Gusem Bousfieldem - naplno si pohrávají s akustikou, různými dozvuky, hromadou terénních nahrávek (snadno uhádnete odkud) a vytvořili detailně propracovanou mozaiku nálad a melodických střípků.
Do nich Sarah, vedle zpěvu, také recituje texty, jež reflektují mnoho stavů, vzpomínek a bloumání nad vším, co vás právě zaměstnává ve vlastní hlavě. Tento tok myšlenek přichází taktně v náznacích, čímž nechává nemalý prostor pro posluchače si z něj vylovit to své.
Pokud je sledujete už od dob debutu "Foxbase Alpha", víte, že... číst dále
Středobodem nahrávek Saint Etienne vždy byl (a nejspíš bude) jejich milovaný Londýn. Svým způsobem mu věnovali svou celou tvůrčí kariéru a nemění se to ani v případě "The Night". Oproti minulému dějství s "I've Been Trying To Tell You", spojeným se stejnojmenným nonverbálním filmem Alasdaira McLellana, se však vše podstatné posunulo do hluboké noci.
A vůbec nezáleží na tom, zda chodíte spát s prvními náznaky příchodu tmy (a časovými posuvy dle ročního období), nebo jste právě v brzkou ranní hodinu přišli z nějakého mejdanu. Album nabízí alternativu, jak prožít poklidné, komorní chvíle, než usnete ve své posteli.
Taktéž se zcela změnilo výrazivo. "I've Been Trying To Tell You" stavělo na repetici, samplingu a dubových tempech. Fanoušci křehkého vokálu Sarah Cracknell tehdy přišli celkem zkrátka. Bob Stanley a Pete Wiggs se v případě "The Night" posunuli ještě dále, a to ve spojení s dlouholetým spolupracovníkem Gusem Bousfieldem - naplno si pohrávají s akustikou, různými dozvuky, hromadou terénních nahrávek (snadno uhádnete odkud) a vytvořili detailně propracovanou mozaiku nálad a melodických střípků.
Do nich Sarah, vedle zpěvu, také recituje texty, jež reflektují mnoho stavů, vzpomínek a bloumání nad vším, co vás právě zaměstnává ve vlastní hlavě. Tento tok myšlenek přichází taktně v náznacích, čímž nechává nemalý prostor pro posluchače si z něj vylovit to své.
Pokud je sledujete už od dob debutu "Foxbase Alpha", víte, že vždy dokázali psát poutavé popové songy, v nichž se klidně mohla zrcadlit i taneční muzika. Bob a Pete ale naposlouchali kvanta hudby různých žánrů a rádi hledají nové (vlastní) mantinely, jak vyjádřit dané téma či koncept. V tomto se "The Night" hodně vzdaluje tomu, co jsme mohli slyšet právě na "Foxbase Alpha" a možná i vybočuje z čehokoliv, co formace dosud vydala.
Jednotlivé tracky s délkou od necelé minuty po šestiminutový ornament "Hear My Heart" dokonce ani nedodržují písňová pravidla a formulky - nejblíže k nim má snad jen dvouminutovka "Half Light", jež se stala zatím jedinou singlovou návnadou.
Nahrávka si tedy volně plyne v ambientních variacích, které lehce narušují až nervní ruchy a pazvuky, které přicházejí nečekaně a hlavní aktéři je pravděpodobně přisuzují současnému stavu všeobecného znepokojení. Za běžného denního šramotu bychom je ani nezaslechli. Tady jsou naopak vytaženy do popředí a stávají se plnohodnotnou součástí tohoto soundtracku pro usínání.
Jejich cit pro použití elektroniky a klávesových ornamentů ani v tomto případě nepřišel vniveč. "The Night" funguje jako zvukomalba, kdy jednotlivá dějství nenápadně přicházejí, ale i odcházejí do ztracena. Vše u sebe drží a navozuje stav snové reality.
Úvod "Settle In" rezonuje kdesi v zapadlém baru a stává se výchozím bodem pro toto blouznění rozervanou nocí. Jeho součástí je krásně dojemná "When You Were Young", za její předvoj můžeme považovat vše okolo středobodu "Nightingale" odehrávajíc se mezi dešťovými kapkami a zpěvem ptáků. "Pryflyte" znamená strohou folkovou vsuvku, která rozvíjí roj nálad pro již zmíněnou "Hear My Heart" a závěrečnou "Alone Together", kdy se snad prvně objeví i střídmé tempo rytmiky a dechová sekce.
Do konceptuálního alba "The Night" vpustili Saint Etienne svou bezbřehou tvůrčí představivost a přesah citu pro práci se všedně nevšedními detaily. Taktéž se jim pomocí této hudební básně podařilo nastínit vědomí toho, co se může během poslední fáze před usnutím přihodit a jaké reflexe k tomu mohou náležet. Dílo díky tomu po svém představuje hmatatelné příběhy vhozené do hudební lyriky, která má i svou vlastní průvodkyni.
60.00%
Komentáře