Santana - All That I Am

Úvodní otvírák Hermes zní velmi nadějně a připomíná staré dobré časy Santany. Žhavé, perkusivní rytmy samby, řízné dechy, našlápnuté vokály a pochopitelně Mistrova charismatická, ornamentální kytarová hra. Ještě následující El Fuego snese s přimhouřením oka podobná kritéria, ale pak už to jde s touto deskou z kopce. Jak už je v posledních letech zvykem, na albu se sešla celá řada hostů, což samo o sobě není žádný problém, ovšem v tomto případě se pod jejich záplavou Santana místy úplně ztrácí a přestává být jasné, čí album to ksakru vlastně je. Když něco podobného udělal např. Tony Iommi (mám na mysli první sólové album Iommi z roku 2000), byl výsledek zcela jiný. V každém okamžiku bylo jasné, kdo je tady šéf, a přestože každou skladbu zpíval jiný vokalista, po hudební stránce bylo autorství jednotlivých skladeb nezpochybnitelné. Popová odrhovačka I´m Feeling You, nazpívaná Michelle Branch, je typickou potravou pro FM rádia, zplichtit ji mohl kdejaký hitmaker a Santanův autorský či hráčský rukopis je tady v nedohlednu. Jasnější vám to bude, když mrknete do bookletu. Zjistíte, že Santana je autorsky podepsán pod pouhými pěti kompozicemi z celkových třinácti, a to počítám i pouhé spoluautorství. Albu nepomohl ani hostující Steve Tyler (Aerosmith) ve zcela neškodné rockové baladě Just Feel Better, ani Kirk Hammett (Metallica) v instrumentálce Trinity, která má alespoň duši. Zbytek desky tvoří mainstreamový hip hop a latinskoamerický pop, jaký se na vás dnes valí odevšad. Santana zde pro mě zcela nepochopitelně degradoval na pouhého doprovodného hráče a ve jménu prodejnosti udělal ze svého talentu druhořadé zboží. Dost neslavný konec jedné legendy.

(Vyšlo ve Sparku #1/2006.)