80 %
Interpol - This Mirror Weighs a Ton
Interpol na to šli jinak. Daniel Kessler stále sází na svoje napjaté kytarové linky, Sam Fogarino dál ve svých paličkách drží rytmus a...
70 %
Ellie Goulding - I Know Too Much
Ellie Goulding před třemi lety o "Higher Than Heaven" otevřeně mluvila jako o své nejméně osobní nahrávce. Tehdy jí takový přístup...
80 %
Weezer - Weezer (Gold Album)
Weezer jen zřídka podařilo udržet konzistentní kvalitu. Hlavním problémem byla nevyrovnanost a často i nadbytek materiálu.
Rok 2019...
60 %
LP - Room 12
recenzi "Heart To Mouth" napsali, že LP zůstává pořád svá, byla to pochvala. A ještě před třemi lety dokázala na "Love Lines" svou...
90 %
Chelsea Wolfe - The Dark
Úvodní "Cold" definuje především klavír, bicí, éterické výšky zpěvačky a jemný náznak popové melodiky. To vše posluchačům...
70 %
Behemoth - I, Scvlptor
Behemoth už těžko mohou být větší - alespoň tedy mezi kapelami, které se hluboce noří do temných žánrů. Vyprodávají velké haly,...
12.11.2020 - 15:38 | Meca76
Moderná klasika, Satyriconova Nemesis Divina bola a opäť je neoddeliteľnou súčasťou porozumenia toho, ako sa black metal stal takým populárnym žánrom. S brutálnymi riffmi, ktoré sa tiahnu cez veky, sprevádzané inšpiratívnymi textami, je obloha opäť zapálená ohňom týchto udatných severanov.
17.02.2012 - 18:25 | DarthArt
Jestliže bude někdo neznalý severského black metalu hledat jednu desku, kterou si chce rozšířit obzory a poznat, co kvalitního se v té Skandinávii vlastně hraje, pak je Nemesis Divina snad nejlepší nabídkou. Old school feeling, klasické postupy s nihilistickým soundem a přitom plné brnění excelentních hudebních nápadů (ze všech doporučím minimálně dokonalý monument "The Dawn Of The New Age" a stylotvornou nedostižnou hymnu "Mother North"), na poměry tehdejší scény a doby brilantní zvuk a celkové profesionální provedení (kdy člověk cítí, že satanáši neseděli ve studiu s vyplazeným jazykem, aby jim neujely prsty ze strun, ale naopak že desku vystřelili pěkně od boku) dělá z Nemesis Diviny snad nejlepší nahrávku z klasického norského blackového období. Dalším významným pozitivem je fakt, že následující počin Satyriconu neobsahoval materiál typu "Nemesis Divina II", naopak kapela úplně přehodila výhybku a vyrobila další zásadní desku, plnou špinavého black metalu kombinovaného s nejchladnějším industriálem - o tom ale jinde. Ač neortodoxní objevovatelé severského blacku sahají spíš po Dimmu Borgir nebo podobných partách, já doporučuji Satyricon, protože svého času opravdu ostatním kolegům docela nakopali zadnici a mimo jiné byli schopni jako možná jediní udělat black metalový klip, který nevzbuzuje pouze záchvaty smíchu, ale naopak dostane (až na malé výjimky) sledujícího do mrazivého světa, který prezentuje ve svojí hudbě. Celkově tedy naprostý briliant, nepoužiju ale zprofanované slovo "kult" ... "klasika" bude lepší :)