70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
11.01.2014 - 0:10 | B3CK
Je smutné, že tahle kapela nezavítal na svém turné i k nám. Já měl ovšem štěstí, že rodiče naplánovali výlet do Paříže v termínu, kdy tam tahle kapela hrála. Koncert byl naprosto legendární, to se nedá snad ani popsat. Lou Barlow ztracen mezi frantíky, několikaminutové lazení mezi songy, hlášky do davu a geniální "klukovská hudba devadesátek" v podání týpků, kterým je již dávno přes 40 let. Nové songy jsou prostě stejně dobré jako jejich staré věci a některé na albu vlažné věci znějí naživo perfektně. Za mě jedno z nejlepších alb minulého roku.
22.12.2013 - 17:29 | Sebadoh
Jako se s albem Beyond povedl famózní návrat Dinosaur Jr., stejně tak se to povedlo s tímhle i Sebodah. Hned úvodní hitovka I Will patří k tomu nejlepšímu, co kdy Sebadoh vůbec natočili a veškerý strach, který mě před poslechem Defend Yourself přece jenom trochu naplňoval byl rázem pryč. Sebadoh se po dlouhých čtrnácti letech od jejich poslední desky podařilo natočit více než důstojnýho nástupce, který se v diskografii téhle kapely rozhodně neztratí. A přestože pionýři lo-fi na svůj styl rezignovali už ve svých dvou předchozích počinech, pořád tam tak nějak podvědomě tu špínu a živelnost slyším.
A když bych měl na závěr porovnat poslední desku Dinosaur Jr. a Sebadoh, jako mírný vítěz mi vychází právě druhá jmenovaná.
Doporučuji všem, kdo mají rádi návraty v čase.