Sestry Steinovy - Můj tanec

Když se řekne křesťanský folk, moje uši mají tendenci zarolovat se do hlavy v očekávání něčeho děsivého. V případě Sester Steinových ovšem taková prevence není nutná. Karolína Kamberská a Lucie Steinhauserová v první řadě svoje ideová východiska do textů nijak netlačí. Sem tam jimi problesknou, ale velmi nenásilně, takže nějakého vzývání Pána a chválení Ježíše se tu - zaplaťdarwin - nedočkáme.

V textech dua vládne spíš rozpustilost, ironie i sebeironie, ale taky ryzí ženskost, která je spíš z rodu těch nepoddajných, zdravě emancipovaných. Sestry Steinovy se bez okolků přiznávají ke svým slabostem (Vinná - nevinná), shazují okázalé křesťanské důstojenství a askezi (Ty jsi tak moudrá), vyjadřují nechuť ke konvencím (Můj tanec) nebo jen poetizují všední okamžiky dne (Polední mír).

Ani po hudební stránce se není třeba obávat nějakých unylých vícehlasů za doprovodu porťáckých španělek, flétniček a kláves. Sestry Steinovy do svých akustických kytar chvílemi dost neurvale buší, nepředvádějí žádnou ekvilibristiku a přitom je jejich hra v rámci možností docela nápaditá. Tu a tam se objeví i drobná aranžérská ozvláštnění v podobě perkusí, dechů nebo řízné elektrické kytary (Dcera moře) a za jejich využitím je asi nejvíc znát producentská ruka jablkoního Martina Němce. Podobně nepřešlechtěné jsou i dvojhlasy, které nelpí na přesnosti a jdou především po textu. Tahle celková neučesanost je někdy sympatická, jindy už ale díky ní vzniká dojem polotovaru, který by si přece jen zasloužil ještě nějaké to opracování.

Písničky Sester Steinových nepřinášejí nic ohromujícího, jsou ale příjemně uvolněné, hravé až dovádivé, schopné ostřejšího sarkasmu i něhy. Svoje skromné místečko na slunci si určitě zaslouží.