Sheryl Crow - Feels Like Home

Již na svém povedeném debutu "Tuesday Night Music Club" se díky fotce na obalu pasovala do role country girl v riflové košili. V podstatě jí chyběl už jen kovbojský klobouk. I nadále ve své kariéře pokračovala ve stylu pop-rock-folkovém, ve kterém nebyla nouze ani o country výlety. Mimo jiné vzpomeňme třeba na duet s Kidem Rockem "Picture" nebo - když už jsme u debutového alba - nachází se tam i skladba "No One Said It Would Be Easy" s nepopiratelným vlivem stylu, který Amerika tak miluje.

Aktuální nahrávka jako by byla jasným znamením, kam se kariéra této stále atraktivní slečny bude dál ubírat. Na tomto tuctu skladeb spolupracovala s producentem Justinem Niebankem. Zatímco první polovina alba vyjma singlu "Easy" nezní tak líbivě a uhlazeně, zlom nastává s baladou "Waterproof Mascara". Nádhernou, křehkou písní s bolavým textem o rodině bez táty. Naštěstí tuto silnou depresi přeruší poučná "Crazy Ain't Original". Vždyť všechny věci na světě, i ty sebevíc bláznivější a originálnější, už byly někdy udělány, vymyšleny, zrealizovány.

V devadesátých letech se Crow poměrně silně hlásila k rocku a ani tady mu není zcela nevěrná. Vždyť taková "Nobody's Business" uhání vpřed jak dobře trénovaný dostihový kůň a důrazný bluesový groove dodává skladbě šťávu přesně takovou, jakou tato deska potřebuje. Jinak by se album mohlo ukolébat v množství balad, které, ač jsou povedené (jako píseň "Homesick"), by taky mohly uspat.

Bohužel život není jen o radostech, ale stále častěji i o bolestech. Crow si jak těch duševních, tak tělesných užila ve svém životě přehršli a vrací se k nim v textech i melodiích. Songy jako "Homecoming Queen" ovšem nejsou jen bezcílným bloumáním, ale nabízejí také naději, šanci do budoucna, světýlko na konci tunelu.

Závěrečná "Stay At Home Mother" jako by samotné Sheryl radila :Zůstaň u těchto písní, tohoto stylu, takto Ti to sluší nejvíc. Crow vtiskla do své nové tvorby znovu, tak jako častokrát předtím, mnoho životních situací a stavů, a její skladby se tak možná stávají autobiografičtějšími víc, než by si sama přála. Síla jí ale nechybí, silné melodie jakbysmet a textové náměty, tak jak je přináší sám život, bývají mnohem rozmanitější a uvěřitelnější než před více jak dvaceti lety, kdy svou kariéru sólové zpěvačky teprve začínala.

Nemá cenu psát o nějaké nahrávce roku, ale album rozhodně patří k těm lepším, co Sheryl Crow natočila. Je hodně celistvé, nenachází se na něm žádný vyložený ať už dramaturgický nebo stylový úlet a není ani paušálně depresivní nebo rozjuchané. Je barevné, vrstevnaté a rozhodně nezklame širokou fanouškovskou základnu této okaté rodačky z Missouri.