Solar Bears - She Was Coloured In

Další z cyklu poutě po letošních deskách, které jsem z mnoha důvodů (ano, lenost má prominentní místa v předních řadách) nezrecenzoval, ale myslím si, že by zde o nich mělo být psáno. Proč? Protože jsou dobré. Neasi. A taky si tím chci trochu alibisticky předejít časté: "Cože?! Proboha proč recenze až teď!?"

Pokud jste fanoušky prvních kreací severských velvyslanců vesmírné mutace diskotékových proporcí - jmenovitě Prins Thomas a Lindstrom a krautrocková horečka stále vykazuje příznaky zápalu. Pokud jste vždycky snili o ambientní mezigalaktické a zároveň retro-futuristické plavbě a ta vlna eklektiků, co tyhle pocity od roku 2006 poctivě servírovala, vás neuspokojila, možná najdete dojemně empatickou náruč právě u Solar Bears.

Možná by takhle mohla znít Enova kompilace ambientních zvuků nazvaná "Music For Spacecrafts", kdyby to album nahrával v Německu mezi lety 1970-1980. Irské duo Solar Bears (Rian Trech a John Kowalski) nahrálo soundtrack, při kterém inženýři na orbitu sledují exploze hvězd nebo za jeho tónů rádi říkají, že "I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time, like tears in rain..."

Pro popis hudby, jakou produkují Solar Bears, se velmi těžko hledají příznačná slova, která by mohla zážitek z poslechu přiblížit. Některé zvuky jako by posílali z oběžné dráhy na Zemi, jiné zase opačným směrem. Kouzlo futuristické nostalgie zde ale funguje na sto procent, i když spíše jako funkční celek než jednotlivé fragmenty celé "She Was Coloured In". Tento mix space disca, krautrocku, psychadelie, ambientu a filmoskopických avantýr působí trochu intelektuálsky, což pro někoho znamená menší atraktivitu. A to je škoda, protože Solar Bears vás vezmou ve starém korábu na projížďku kolem tisíce sluncí a to by se nemělo odmítat. Zavřít oči, lehnout, fantazii dát zelenou.

Solar Bears - She Was Coloured In