Souad Massi - Mesk Elil

Z alžírské Kabylie pocházející a ve Francii usazená zpěvačka, kytaristka a autorka Souad Massi si svými alby Raoui a Deb vydobyla zasloužený respekt nejen mezi vyznavači world music a Mesk Elil na ně plynule navazuje. Nabízí i nějaký ten osvěžující přesah, ale základní východiska zůstávají podobná. V baladických písních, které tvoří zhruba polovinu tracklistu má podstatně blíž ke vzdušnému folkrocku západního střihu, případně k šansoniérským tradicím sladké Francie, což zřetelně vyplouvá na povrch třeba v písni Hagda Wala Akter, jejíž refrén až nebezpečně připomíná část Brelovy Le chanson des vieux amants. Zvuku dominují akustické kytary, kontrabas a jemné rytmické šolíchání, z maghrebských kořenů jí v této poloze usvědčují vlastně jen texty v arabštině a kabylštině.

Jsou tu ale i odvazovější, perkusemi roztančené kousky, v nichž je orientální prvek podstatně zřetelnější. K nim patří i největší perla desky, píseň Ilham s beznadějně chytlavou melodií. Ta se na závěr objevuje ještě jednou ve velmi zdařilém remixu, který tu rozhodně není jen do počtu. Silný vliv černošské Afriky pronikl do skladby Manensa Asli (Miwawa), duetu s mauretánským zpěvákem Daby Tourém. I další hostující vokalisté jsou přínosem a oživují celou kolekci, ať už Pascal Danaé v houpavé Tell Me Why nebo hráč na perkuse Rabah Khalfa v dalším melodickém klenotu Khalouni.

Evropské i arabské hudební pramínky se nenásilně splétají v jeden volně plynoucí, laskavě melancholický proud, který objímá neexhibující ale vřelý hlas Souad. Arabsky ohebný a zároveň folkově důvěrný a civilní, navíc podpořený stále zrajícím skladatelským kumštem. Hudba na Mesk Elil nemá v úmyslu vás přivést do rituálního transu, zato ale dokáže pohladit a dát skrytým sklonům k optimismu šanci.