Soulfly - Enslaved

Nevím, jestli takový efekt Max a spol. zrovna zamýšleli, ale při poslechu úvodních Resistance a World Scum je mi vyloženě dobře. Z velké části za to mohou kytary a četné atypické vsuvky. Na albu se představili nový basák Tony Campos z kalifornských Asesino a bubeník David Kinkade z norských Borknagar – tedy po delší době došlo k významné obměně sestavy – ale paradoxně nejvýraznější posun oproti předchozím albům co do rozmanitosti vnímám právě u kytar. Přiznávám zároveň bez okolků, že Marca Rizza mám jako kytaristu ráda a se zájmem sleduji především jeho sólové projekty, na nichž lze jeho muzikantský vývoj asi nejlíp pozorovat (a propos, jeho typické odskoky ke klasické španělce najdete i zde, a sice v Plata O Plomo). Co k osmé studiovce ještě v krátkosti říct – tedy kromě základní informace, že se jedná o koncepční album, které se celé točí kolem tématu otroctví? Dávno nečekejte experimenty nebo etno hrátky, Maxovy typické vzorce se někde objevují už skoro nadbytečně, ale pořád je to slušný kus nasrané muziky a jsou chvíle, kdy i překvapí (například Gladiator, Redemption of Man By God a kupodivu nakonec i Treachery – chce to jen pozorně poslouchat a zaměřit se na méně typické části). V jedné věci nemám ještě úplně jasno, a sice zda nová rytmická sekce kopne Soulfly vpřed a dodá jim novou či jinou energii. Čím víc Enslaved poslouchám, tím víc se mi ale zamlouvají Kinkadeovy přímočaré a čitelné bicí. Uvidíme! (P.S.: Jak je už u Soulfly zvykem, i na novém albu najdeme na jedné straně hosty – Deze Fafaru z Coal Chamber a Devildriver a Travise Ryana z Cattle Decapitation – a na druhé straně velkou část Maxovy rodiny, tedy konkrétně jeho tři syny v Revengeance.)

Vyšlo ve Sparku #5/2012.