Sporto - More

Rozhodně nepatřím k těm bodrým vlastencům, bojovníkům za monopol „hezké české písničky“, kteří každého domácího muzikanta používajícího angličtinu, automaticky považují za opovrženíhodného odrodilce. Zároveň si ale myslím, že když už, tak by měl být jazyk perfektně zvládnutý. Obsahově, formálně i co se týče výslovnosti. Z toho plyne, že příklon k češtině v rámci druhého alba kapely Sporto s názvem More, jsem uvítal. Ne proto, že by Čech měl zpívat česky, ani proto, že by snad Sporto angličtinou maskovali myšlenkovou chudobu (jako mnoho jiných), ale jednoduše proto, že Šampónova výslovnost – ač znám podstatně horší případy – na předchozích deskách rušila celkový dojem.

Tolik k nejkřiklavějšímu posunu. Ten hudební tak markantní není, ale i tak dostatečný na to, abychom mohli More označit za nejdotaženější dílko Sporta. V kontextu domácí scény zůstávají jen těžko zařaditelní. Vzdušný, zvukově nezahlcený a přesto aranžérsky dostatečně zajímavý indiepop se spíše podprahovým tušením HC/noise kořenů, v němž kytary a silná elektronická podpora kopou na stejnou branku. Většinu písní postrkává spojitý rytmický puls odkazující k taneční hudbě, decentní ale neústupný. Výrazné melodie nejsou tabu, ve spojení se štěpnými slogany jsou schopné generovat osobité hity (Chlápci). Vazby na nekomerční hiphop prozrazují nejen dvě raperské hostovačky (Lyrik v Pandemia Sympatico, o dost banálnější Del ve skladbě CDRW), ale i úvodní Manifesto vtipně parafrázující stylové „představovačky“.

Zpěv díky češtině výrazně nabyl na přesvědčivosti. Šampónův výraz jakoby to sice stále táhlo k poloze naléhavého šepotu, což po čase působí jednorozměrně (naše indie scéna je na výrazné pěvce vůbec dost skoupá), ale na druhou stranu třeba pro trickyovsky strašidelnou skladbu V je přesně tohle adekvátní. Zajímavější, než jejich podání, jsou texty. Formálně nevybroušené, o to působivější svou nepřikrášleností. Soudržnost DIY komunity, hrdost na dobrovolné outsiderství, sarkastické výpady proti stádnímu myšlení a honbě za materiálnem, to jsou východiska, od nichž se ale Sporto dokáže lehce odrazit i k vážnějším a konkrétnějším příběhům (Volám tě kovboji, trochu moc popisná Dva zuby) nebo třeba k jakémusi nesentimentálnímu lokálně patriotickému vyznání (Cílek).

Vzhledem ke smrti baskytaristy Dády o dva roky později zůstává More zřejmě definitivně posledním počinem kapely a určitě jejím nejvyzrálejším. Ústřední dvojice ale pokračuje po svých, neméně zajímavých osách (Bourek jako Bonus, Šampón coby Prodavač) a není pochyb o tom, že zkušenosti nabyté ve Sportu jdou s nimi dál.