Steven Wilson - Grace for Drowning

Přestože pro mě Steven Wilson, frontman Porcupine Tree a lamač srdcí z Blackfield, není neznámým, jeho druhá sólovka působí jako obzvlášť živá voda. Tryská z ní energie natolik přirozená, že pokud se jejímu tlaku podvolíte, nebudete mít nějakou chvíli chuť pátrat po ničem novém.

Svými emocemi uklidňuje a působí jako terapie. Je jich v ní obsaženo velké množství, od těch nejklidnějších po ty nejvíce agresivní a rozbouřené. Nejprve jsem byl pohlcen těmi příjemnými a posléze mi do hlavy začaly lézt nálady chmurné až lehce schizofrenní. Výsledný efekt byl nepopsatelný.

Během poslechu jsem prošel fázemi klidu, sklíčenosti i maximálního vzrušení. To nejpodstatnější však čekalo na samém konci obou příběhů dvojalbové „Grace for Drowning“. Byla to rovnováha, klid a pocit vnitřního štěstí. Ano, možná to zní trochu přepjatě, ale v tomto případě přece jen platí, že čím lepší skladatel, tím hlubší dopad jeho hudba má.

Wilson zde pracuje se všemi známými znaky, které jeho hudbu provázejí. Přirozeně se nevyhýbá prolnutí s tvorbou Porcupine Tree ani Blackfield. Na jedné straně tu vystupuje romantická melancholie z Blackfield, na druhé pak rozervanost a dravost prvních jmenovaných. Bylo by však velmi laciné popisovat „Grace for Drowning“ jako konglomerát obou Wilsonových úspěšných jmen. Tahle deska je natolik osobitá, že přes všechny styčné body s výše zmíněnými, se od nich dokáže odlišit a být dalším plnohodnotným projektem.

Oceňuji, jakým způsobem je zde použita a zakomponována elektronika, stejně tak jako nejčistší šedesátková psychedelie. Asi bych se vysmál nebo bych sarkasticky odseknul něco o další marné snaze být zajímavým, když bych slyšel o použití příčné flétny, klarinetu, harfy a dalších atypických nástrojů. Především druhý příběh nazvaný „Like Dust I Have Cleared from My Eyes“ možné domněnky a předsudky obrací v prach a nezbývá než naslouchat a meditovat nad tím, jestli je zrovna tento počin tím nejlepším, který jeho autor dosud stvořil.

Existuje spousta hudebníků, kapel a různých experimentátorů, kteří se snaží o skladatelsky náročnější kompozice. Většina z těchto pokusů nestojí za řeč a jen málokdy se najde natolik osobitá nahrávka, aby se vyhnula srovnání s jejími předchůdci. Pak je zde skupina hudebníků, kteří se dokázali vymanit z průměru a vytvořit si svůj originální projev. Steven Wilson je jedním z nich a dokazuje to každou svou deskou. Ty nejenže stojí pevně vedle svých předchůdců, ale dokáží se odlišit a mít svoje opodstatnění. „Grace for Drowning“ toto splňuje do puntíku.

recenzi poskytnul hudební server Aardvark