Stratovarius - Under Flaming Winter Skies

Za roky své existence se Stratovarius stali v power/speed metalovém světě neotřesitelným pojmem, na svých turné plní velké haly a na žánrových festivalech bývají často hlavními hvězdami. Není tak divu, že přišel čas i na nějaký ten oficiální live záznam, jejich teprve druhý v pořadí (první s názvem "Visions Of Europe" vyšel v roce 1998). Téměř dvouhodinový koncert mapuje celou kariéru kapely a dle playlistu neopomněl žádný z jejích významných hitů.

Příchod bicmana Jörga Michaela tehdy předznamenal novou éru Stratovarius. Spolu s ním totiž do tehdy významem regionálního uskupení přibyli i zpěvák Timo Kotipelto a klávesák Jens Johansson, spolu s kytaristou Timem Tolkkim tak položili základní kámen později věhlasné metalové hvězdy. Nutno dodat, že Jörg si prožil své nejen s kapelou, ale i v osobním životě, kdy dlouze bojoval s rakovinou, nakonec, díkybohu, vyšel jako vítěz on. Nyní se však rozhodl ukončit angažmá, opustit metalové bojiště a věnovat se osobním věcem. Budiž mu to přáno.

Je sympatické, že při výběru písní nezapomněli na staré hity jako "Father Time" nebo "Black Diamond". Vynechání prvních čtyř alb asi nikoho nepřekvapí, vždyť na prvních třech ještě zpíval kytarista Tolkki a Stratovarius nebyli stále ještě tím pojmem, kterým začali být po příchodu skvělého vokalisty Kotipelta. A ani poslední, třináctá deska "Elysium" nezůstala bez povšimnutí, z ní tu jsou zastoupené výborné koncertní jistoty "Darkest Hours" a "Under Flaming Skies", která celé koncertní dvojalbum otevírá.

Jako zpestření jsou mezi skladbami přítomna i instrumentální sóla na kytaru, klávesy a dokonce na basu. Proti kytarovému sólu nic nemám, neboť Tolkki je opravdu výborný hráč, ale basová vsuvka téměř na konci prvního disku se jeví trochu zbytečná a nezáživná. Na bicmana také nebylo zapomenuto, i když tolik prostoru přece jen nedostal a jeho krátký sólo výkon lze postřehnout v průběhu skladby "Black Diamond".

Pro fanoušky finských metalstar bude "Live In Tampere" skvělým osvěžením během čekání na novou řadovou desku, která by dle všeho měla přijít na svět v průběhu příštího roku. Oba disky jsou napěchované tím nejlepším, co kapela za svou kariéru vytvořila a nahrála, a zachycují ji v nejlepší formě, na vrcholu sil. Pro ty, co Stratovarius znají jen podle hitů "Black Diamond" či "Eagleheart", bude tento koncertní záznam těžkým soustem, u kterého se po čase budou nudit. Těm doporučím raději jejich řadová alba. Povedeným bonusem je pak dvojice coververzí "Burn" od Deep Purple a "Behind Blue Eyes" od The Who, které jsou zakomponovány do průběhu koncertu.