Víte, život se dost často tváří jako nejlepší kámoš. Nevěřte mu. Vaši starou by vojel jedna dvě, bez rozmejšlení. Mark Kozelek o tom ví svoje. Jeho intimní nokturna plná nostalgie jsou jako černé nebe plné vran, otevírající svým křikem staré jizvy. Vzpomínky, před kterými se neschováte a které vám nikdo nevezme. Bohužel.
Kozelek je umělecký univerzál. Skladatel, kytarista, zpěvák a producent v jedné osobě. Zakoketoval si se stříbrným plátnem ve filmu Almost Famous, souběžně s albem April vydal knihu všech svých doposud zhudebněných textů Nights of Passed Over a v neposlední řadě vlastní label Caldo Verde, kde vydává jak svoje sólovky, tak alba Sun Kil Moon (a kde třeba Jesu vydali svoji poslední desku Ascension). Stejně obsáhlý musí být výčet jeho psychických poruch na zdravotní kartě. Ty ale wikipedie neuvádí.
Na konci osmdesátek dal Kozelek spolu s bubeníkem Anthonym Koutsosem dohromady partu depresivních romantiků Red House Painters, kteří vydali několik výborných alb u renomovaného labelu 4AD, a i když je nikdo nezažaloval stran psychické újmy, po názorových třenicích se od vydavatelství odporoučeli a následně kapelu rozpustili. Kozelek v slowcoreovém odkazu Red House Painters pokračuje jak sólovou tvorbou, tak společně s Koutsosem v podobě projektu Sun Kil Moon (název vznikl přepisem jména korejského boxera Sung-Kil Moona, proto jedno „l“). Alba Sun Kil Moon, kde je Kozelek stejně autorem veškeré hudby a textů, se od jeho vlastních desek v podstatě... číst dále
Víte, život se dost často tváří jako nejlepší kámoš. Nevěřte mu. Vaši starou by vojel jedna dvě, bez rozmejšlení. Mark Kozelek o tom ví svoje. Jeho intimní nokturna plná nostalgie jsou jako černé nebe plné vran, otevírající svým křikem staré jizvy. Vzpomínky, před kterými se neschováte a které vám nikdo nevezme. Bohužel.
Kozelek je umělecký univerzál. Skladatel, kytarista, zpěvák a producent v jedné osobě. Zakoketoval si se stříbrným plátnem ve filmu Almost Famous, souběžně s albem April vydal knihu všech svých doposud zhudebněných textů Nights of Passed Over a v neposlední řadě vlastní label Caldo Verde, kde vydává jak svoje sólovky, tak alba Sun Kil Moon (a kde třeba Jesu vydali svoji poslední desku Ascension). Stejně obsáhlý musí být výčet jeho psychických poruch na zdravotní kartě. Ty ale wikipedie neuvádí.
Na konci osmdesátek dal Kozelek spolu s bubeníkem Anthonym Koutsosem dohromady partu depresivních romantiků Red House Painters, kteří vydali několik výborných alb u renomovaného labelu 4AD, a i když je nikdo nezažaloval stran psychické újmy, po názorových třenicích se od vydavatelství odporoučeli a následně kapelu rozpustili. Kozelek v slowcoreovém odkazu Red House Painters pokračuje jak sólovou tvorbou, tak společně s Koutsosem v podobě projektu Sun Kil Moon (název vznikl přepisem jména korejského boxera Sung-Kil Moona, proto jedno „l“). Alba Sun Kil Moon, kde je Kozelek stejně autorem veškeré hudby a textů, se od jeho vlastních desek v podstatě liší jen celkovým soundem kapely, resp. akustickou polohou jednoho nástroje. Nebo třeba tím, že na svých deskách předělává k obrazu svému songy AC/DC, kdežto se Sun Kil Moon písně Modest Mouse. Nostalgie (lítost, sentiment?) v textech a jemné melancholické melodie jsou ale všudypřítomné, Kozelekovou alfou i omegou.
Není jednoduché dostat se, často desetiminutovým, eposům pod kůži. Jejich vytrvalá monotónnost je na hony vzdálená tradiční formě sloka refrén sloka. Přesto Kozelek i přes sáhodlouhou stopáž alba udrží vaši pozornost, disponuje totiž schopností jednoduše a intuitivně vyjádřit mrazivý pocit smutku. Ať už sám s akustickou kytarou a svým zmarem, jako svého času Nick Drake (Heron Blue) nebo s podporou kapely v zádech, kdy má projevem nejblíž k Neilu Youngovi, jehož vlivem se nijak netají (Tonight the Sky). A stejně podmanivý je i v textech. Sebemrskačsky se prohrabuje mlhou svých vnitřností a ukazuje marnost napřaženým prstem. Myslíte si, že máte život ve svých rukách? Možná, ale uvědomte si, že ty pracky máte jenom dvě a z toho je jedna levá. Minulosti neutečete, ať je jakákoliv. Paradoxem je, že čím víc albu propadáte, tím víc naděje vám nabízí. Tma, která si kdesi v koutě svítí petrolejkou? Očistná koupel v kyselině? Spíš tanec ve střepech aprílového deště.
Tak proč hned brousit břitvu, podzim je ještě daleko.
Komentáře