Písně Suzanne Vega bývaly kdysi opravdu horkým zbožím, znát zpaměti Luku, Tom's Diner nebo Blood Makes Noise bylo cool a návštěva aspoň jednoho z tuzemských koncertů povinností. Dnes se newyorčanka nachází zcela mimo aktuální trendy, album s novým materiálem vydá maximálně dvakrát za dekádu, za ničím se nežene. Přesto nebo možná právě proto zůstává relevantní muzikantskou osobností, bystrou pozorovatelkou, která s šarmem, nevtíravou moudrostí a pronikavým smyslem pro detail glosuje okolní hemžení. Nikoli v rovině světodějných událostí, nýbrž prostřednictvím každodenních postřehů a zamyšlení nebo třeba tarotové symboliky či biblických metafor, jako na zatím posledním albu Tales from the Realm of the Queen of Pentacles.
Při volbě jeho producenta sáhla písničkářka tentokrát do svého nejbližšího okolí a dohled nad nahráváním svěřila kytaristovi Gerrymu Leonardovi, s nímž dlouhá léta spolupracuje jak na svých deskách, tak na koncertních pódiích, kde často vystupují jen ve dvojici. Na albu se podílela i řada významných hostů: basový čaroděj Tony Levin, jeho nástrojová kolegyně Gail Ann Dorsey, známá především jako dlouholetá souputnice Davida Bowieho, Larry Campbell, který získal ostruhy mimo jiné po boku Boba Dylana nebo japonský bubeník Joji Hirota, jehož našinec pamatuje díky spolupráci se skupinou Čechomor. Ještě užší vazbu na české prostředí, které bylo Suzanne vždy mimořádně nakloněné, představuje samozřejmě angažmá... číst dále
Písně Suzanne Vega bývaly kdysi opravdu horkým zbožím, znát zpaměti Luku, Tom's Diner nebo Blood Makes Noise bylo cool a návštěva aspoň jednoho z tuzemských koncertů povinností. Dnes se newyorčanka nachází zcela mimo aktuální trendy, album s novým materiálem vydá maximálně dvakrát za dekádu, za ničím se nežene. Přesto nebo možná právě proto zůstává relevantní muzikantskou osobností, bystrou pozorovatelkou, která s šarmem, nevtíravou moudrostí a pronikavým smyslem pro detail glosuje okolní hemžení. Nikoli v rovině světodějných událostí, nýbrž prostřednictvím každodenních postřehů a zamyšlení nebo třeba tarotové symboliky či biblických metafor, jako na zatím posledním albu Tales from the Realm of the Queen of Pentacles.
Při volbě jeho producenta sáhla písničkářka tentokrát do svého nejbližšího okolí a dohled nad nahráváním svěřila kytaristovi Gerrymu Leonardovi, s nímž dlouhá léta spolupracuje jak na svých deskách, tak na koncertních pódiích, kde často vystupují jen ve dvojici. Na albu se podílela i řada významných hostů: basový čaroděj Tony Levin, jeho nástrojová kolegyně Gail Ann Dorsey, známá především jako dlouholetá souputnice Davida Bowieho, Larry Campbell, který získal ostruhy mimo jiné po boku Boba Dylana nebo japonský bubeník Joji Hirota, jehož našinec pamatuje díky spolupráci se skupinou Čechomor. Ještě užší vazbu na české prostředí, které bylo Suzanne vždy mimořádně nakloněné, představuje samozřejmě angažmá Smíchovské komorní filharmonie, jejíž jméno je shodou okolností rovněž spojené s Čechomorem, konkrétně s průlomovými Proměnami.
Netřeba se obávat, že by se snad taková VIP sešlost mohla zvrhnout v exhibiční defilé. Nikdo z přítomných se netlačí dopředu, zpěvačka s producentem třímají otěže pevně v rukou a dávají písničkám do vínku přesně takový instrumentální outfit, jaký jim vždycky slušel: neokázalý, střídmý a přesto přitažlivý a bohatý na zajímavé detaily. Z toho plyne, že velkých experimentů se ani tenotkrát nedočkáme, ale nápaditých aranží, které dokážou uvíznout v paměti stejně jako lahodné melodie a chytré texty, určitě ano. Nezvykle ostrá elektrická kytara zaujme v I Never Wear White, lehce Orientem načichlé smyčce našich filharmoniků a hip hopový sampl ozvláštňují varovnou Don't Uncork What You Can't Contain, efektní tleskání jemně pošťuchuje píseň Jacob and the Angel, Campbellovo banjo nelze přeslechnout v Song of the Stoic.
Ani hlas zpěvačky, konejšivý ale nikoli uspávající, s jemně dávkovanými odstíny melancholie i spiklenecké ironie, neztratil nic ze svého kouzla a svěžesti. Pokud ovšem hledáme dosud neslyšená hudební dobrodružství, musíme se poohlédnout jinde, tohle je ostrůvek důvěrně známých scenérií, civilního písničkového vypravěčství nezatíženého žádnými překombinovanými koncepty. Ve světě Suzanne Vega je vše při starém, ale v tomto případě není důvod si stěžovat.
Komentáře