Talking Heads - More Songs About Buildings and Food

Setkání s Brianem Enem poznamenalo kariéru nejednoho muzikanta. Skupina Talking Heads na něho narazila ve chvíli, kdy už měl tento ex-člen Roxy Music za sebou první výrazné úspěchy i v roli producenta, ačkoli ty mediálně nejviditelnější na něho teprve čekaly. Oboustranně prospěšná spolupráce s Talking Heads patří ve výstavce jeho úspěchů nepochybně do zlaté vitríny a album More Songs About Buildings and Food je teprve její první kapitolou.

Enův producentský vklad je jako obvykle relativně nenápadný, spočívá spíš ve slaďování jednotlivých komponentů, zdůrazňování již přítomných dovedností, nikoli v diktování svých představ, pro výsledek je ovšem nepostradatelný. Pro mnoho muzikantů toužících po tvůrčím posunu při zachování vlastní tváře je takový přístup vysněným ideálem, který druhé album Talking Heads názorně demonstruje. Podstata jejich hudby zůstala zachována, Eno jim pouze dopomohl posunout se zvukově i rytmicky o patro výš. Zvětšil se podíl kláves, které s kytarami fungují v mimořádně přitažlivé, hravé a také času odolávající symbióze. Její směr ale do velké míry určuje rytmika, rovněž znatelně vyzrálejší, než na debutu. Pokud jsou manželé Chris Frantz (bicí) a Tina Weymouth (basa) v soukromí tak dokonale sehraným a vynalézavým párem, jako na nahrávkách Talking Heads, mohou sloužit za vzor.

Sound skupiny je sofistikovanější, plnější i vyrovnanější, punková nevycválanost mu je ale stále vlastní. Minimálně Byrneův zpěv je spíš ještě rozevlátější a kousavější. Trochu tím ubylo výrazných melodických linek, ale skvěle domyšlené aranže to bohatě vyrovnávají. Podtrhávají taneční potenciál kapely i stylovou neposednost písniček. Bublající disco-funk With Our Love vedle countryové slide kytary v The Big Country, ironická prosluněnost maoistické karikatury The Good Thing vedle nervní energie I'm Not in Love, a navrch ještě cover soulového šlágru Ala Greena Take Me to the River, který se stal prvním velkým hitem skupiny.

Rozmanité inspirace ale soudržnost nahrávky spíše posilují, než naopak, a to právě zásluhou pečlivé produkce a smělých aranží. Není divu, že Talking Heads se ve společnosti Briana Ena zalíbilo. Možnosti jejich spolupráce se tímto albem ještě zdaleka nevyčerpaly.