Talking Heads - Talking Heads: 77

Při nevděčném úkolu definovat, co že to vlastně byla ta nová vlna, se Talking Heads nabízejí jako jeden ze zásadních referenčních bodů. Mnohé z toho, čím přispěli do omlazovacího procesu rockové hudby v druhé polovině 70. let, je příznačné i pro tuto dost amorfní škatulku. Čilá rytmika tlačí tehdy málo slýchaný taneční groove napájený funkem nebo v (zatím) menší míře latinou, stejně neposedné jsou kytarové beglajty a vyhrávky vyvažované výrazným podílem kláves. Do výrazu a stavby písniček se promítá punková nevycválanost a pregnantnost ale navíc i určitá poťouchlost či ironie sršící v tomto případě především z nezaměnitelného zpěvu Davida Byrnea, ústředního skladatelského mozku kapely. To všechno už se na debutu Talking Heads objevuje v překvapivě vyzrálé podobě.

Koncertní ostruhy si skupina dobývala mimo jiné i na pódiu slavného klubu CBGB po boku Ramones, The Dead Boys nebo The Heartbreakers, v porovnání s divokými pankáčskými sebrankami ale jejich hudba působí racionálnějším dojmem. Nesnaží se rozbourat establishment ani neopěvuje vyvrženecké kouzlo ulice. Prostřednictvím skvěle napsaných, netuctových pop songů komentuje všední svět kolem sebe, a to chytře, pronikavě i odlehčeně, s ironickým odstupem. Líbivé ale nikoli vlezlé melodie písní Uh-Oh, Love Comes to Town, Tentative Decisions, The Book I Read, Don't Worry About the Government nebo nejslavnější Psycho Killer podává Byrne osobitým stylem afektovaného neurotika, za nímž ale stále cítíme potřebnou nadsázku a bystrého pozorovatele.

Svižné, rytmicky štiplavé písně jsou dílem sehrané čtveřice instrumentalistů, pro kterou bluesrockové idiomy, pro předchozí období určující, už nejsou nezbytným východiskem, ačkoliv úplně je vymazat samozřejmě nejde. Kytary (David Byrne a Jerry Harrison), klávesy (Harrison) i rytmika (manželský pár Chris Frantz a Tina Weymouth) vytvářejí méně oposlouchané, vynalézavé struktury, v nichž není místo pro dlouhá sóla a jamování. Nenutí posluchače stát v němém obdivu nad virtuozitou muzikantů, mají ho spíš k pohybu, a navrch, díky Byrneově zpěvu a textům, přidávají i intelektuální nadstavbu. Tančit nebo přemýšlet, je možné si vybrat. V roce 1977 vane rockovou scénou na obou březích Atlantiku zase jednou čerstvý vítr a Talking Heads jsou jedním z jeho nejsilnějších poryvů.