Tata Bojs - Šagalí léta 89 - 97

Po bitvě je každý generálem, ale je bez debaty, že vydat tenhle vzpomínkový komplet byla vcelku slušná odvaha (není tajemstvím, že namátkou třeba Sunshine nebo Radůza se ke svým oficiálně vydaným debutům zpětně příliš nehlásí, označují je za "demo" a nic nenaznačuje, že by - ač jsou už dnes vyprodané a nedostupné - uvažovali o jejich reedici). Je fakt, že infantility je na především prvním disku souhrnného souboru toho, co se zachovalo z nahrávek prvního desetiletí Tata Bojs, poměrně slušná porce. Však také kapela začínala ještě na základní škole. Nicméně zároveň je tu svěží autenticita, historická hodnota materiálu zachyceného v prvotní sestavě (a na druhém disku i krátkého období s Ondřejem Ježkem coby členem) a ve výsledku cenný doklad toho, že si za svou dlouhou cestou hledání pokusů a omylů kapela stojí a dokázala se nad svými nesmělými začátky i povznést.

Samozřejmě, že dvojité album, na kterém vedle samotných písniček jsou i některé legendární Mardošovy vtipy, rádiové rozhovory či jiné prupovídky, je především kuriozitou a sběratelským artefaktem. Ale už na těchto raných nahrávkách jsou slyšet jak textařský talent, tak první sice jednoduché, ale přesto vůbec ne hloupé hudební nápady. Ty sice trochu zapadají v neumělém, věku odpovídajícím provedení a nepříliš kvalitní nahrávce, nicméně i tak vysvětlují, že pozdější vývoj a postupný nástup popularity, měl svoje pevné kořeny a nebyl náhodný.

Jde tak o zábavné ohlédnutí i pozoruhodný materiál, který lépe pomůže pochopit podstatu skupiny. Připočteme-li roztomilé dobové fotografie a Mardošovo průvodní slovo, dá se znalostí tohoto vzpomínkového alba měřit úroveň fanouškovství souboru. Protože kdo neví, jaké je dlouhé, smutné, slzokropící a srdcervoucí loučení, neví o Tata Bojs prakticky nic.