The Cult - Beyond Good And Evil
1."War (The Process)" - 4:12
2."The Saint" - 3:36
3."Rise" - 3:39
4."Take the Power" - 3:55
5."Breathe" (Astbury, Duffy, Mick Jones, Marti Frederiksen) - 4:59
6."Nico" - 4:49
7."American Gothic" - 3:56
8."Ashes and Ghosts" (Astbury, Duffy, Bob Rock) - 5:00
9."Shape the Sky" - 3:29
10."Speed of Light" (Astbury, Duffy, Rock) - 4:22
11."True Believers" - 5:07
12."My Bridges Burn" - 3:51
Po dlouhé odmlce natočili The Cult přímočaře rockové album. Rezignovali na hledání nových cest, které poznamenalo eponymní desku z roku 94 a vystačili si s tím, co umí nejlíp: hutný hardrock, kterým občas ještě prolétnou temnější záchvěvy gotické minulosti, korunovaný nezaměnitelným vypjatým zpěvem Iana Astburyho, pro který jsem měl vždycky slabost. Nahrávka má skvělý, masivní zvuk, možná by neškodilo čas od času ho trochu projasnit, zředit, aby ta hmota nebyla tak jednolitá.
Svoje nejlepší hymny už sice Cult napsali dřív, ale Rise, Take the Power, Shape the Sky nebo True Believers mají srovnatelnou výživnou hodnotu. The Cult asi nikdy nenatočili "dokonalou" desku, pokaždé ve mně zůstává nejasný pocit, že to šlo udělat ještě líp. Ale zároveň mě pořád nepřestávají rajcovat a řekl bych, že za tím vězí hlavně Ian Astbury a jeho zpěv, který sice neoplývá nějakou výrazovou pestrostí, ale když do toho šlápne, ježí se mi chlupy.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Nejnadupanější album The Cult. A navíc vychází v době, kdy už od nich asi nikdo nic nečekal. The Cult jsou moje srdeční kapela - k Akanově recenzi není co dodat, se vším souhlasím. Víc než 8 hvězdiček dát nemůžu, Love, Electric i Sonic Temple byly holt o něco lepší. Chytil jsem tamburínu, kterou hodil Astbury v Praze do hlediště. Fetiš!