XPlaylist

První album švédských retrográdních rockerů, které by vám mohlo připomenout, že nezačali existovat až s opěvovanou deskou Veni Vidi Vicious (2000). Navíc (hudební) odkazy na Sex Pistols jsou na Barely Legal zhusta vyšívané, jen je tu méně zběsilosti a hysterické neurvalosti, i když tempo je rychlejší a průraznější. Image? Ano, už tady jsou to floutkové v černých kalhotách, bílých košilích a roztodivných vázankách, v oblíbeném dresu garážmajstrů vzteklé legrace namířené do minulosti (u nás viz Dead Popes Company).

Čtrnáct krátkých skladeb, které mnohdy nepřesáhnou dvě minuty, jsou punkrockovými peckami, ale spíše než kritickým obsahem vyznívají náladou šesté dekády, MC5 říznutí surf rockem. Kapela, ke které patří přiblblý úsměv stejně jako nakopnutá prdel. Barely Legal prý vyjadřuje radost nad tím, že mají osmnáct a můžou hrát v pornu. Což o to, vizáž na to mají všichni, něco mezi německým sexuálním turistou a partou z Mechanického pomeranče, s takovou fyziognomií se pracuje dobře. Patří k tomu živelné koncerty, jistá dávka mystifikace (Randy Fitzsimmons jako fiktivní člen kapely), zpocené šlajfky, singalongy a hity na první signální, které mají slušnou kvalitu i trvanlivost. Vály jako A.-K.-A. I-D-I-O-T, Autamatic Schmuck nebo Theme from... předvádějí krásu jednoduchosti, školu odlehčeného punku. Což je hodně pitomý oxymóron, jako pornáč s gumou.