Originální master-tape kultovní nahrávky českého undergroundu nazvané "Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned" byl léta postrádán, minimálně ještě v roce 2001, kdy The Plastic People Of The Universe vydali tento klenot remasterovaný na CD vlastně poprvé u nás. Čtyřstopý magnetofonový pásek našel jistý Robin Hájek až v lednu roku 2010, což bylo nejspíše prvotním impulsem k vydání nahrávky v tomto nezvyklém novověkém formátu.
V případě této reedice a zrovna tak i této kultovní nahrávky Plestiků by bylo nejspíše bezpředmětné se pozastavovat nad deskou jako takovou. Nejen kvůli jejímu stáří, nýbrž spíše díky její zprofanovanosti. Nahrávka je výborná. Surová a dobová.
Bylo by také více než marné motat sem příběhy, které jsou opsány všude a pomalu ani Google už neví, kde všude, za chvilku se o nich možná budou učit i děti na druhém stupni základky. A rovněž tak i o dalších legendárním charakterech. Manažera Ivana Martina Jirouse alias Magora už znají, třeba už brzo dojde i na filozofa, spisovatele a (ale nejen) básníka Zdeňka Fišera (aka mýtus Egona Bondyho), dojde možná i na Milana Hlavsu aka Mejlu, v hudebce pak třeba i na dechaře Vratislava Brabence... A pak budou možná děti vědět, že "Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned" je první deskou kapely PPU česky a že vyšla (díky "době" ne až tak) paradoxně nejprve ve Francii, vznikala a byla pořízena v letech 1974 a 1975 ve skrytém doupěti psychedelie a neřestí na hradě Houska u obce Blatce, ze... číst dále
Originální master-tape kultovní nahrávky českého undergroundu nazvané "Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned" byl léta postrádán, minimálně ještě v roce 2001, kdy The Plastic People Of The Universe vydali tento klenot remasterovaný na CD vlastně poprvé u nás. Čtyřstopý magnetofonový pásek našel jistý Robin Hájek až v lednu roku 2010, což bylo nejspíše prvotním impulsem k vydání nahrávky v tomto nezvyklém novověkém formátu.
V případě této reedice a zrovna tak i této kultovní nahrávky Plestiků by bylo nejspíše bezpředmětné se pozastavovat nad deskou jako takovou. Nejen kvůli jejímu stáří, nýbrž spíše díky její zprofanovanosti. Nahrávka je výborná. Surová a dobová.
Bylo by také více než marné motat sem příběhy, které jsou opsány všude a pomalu ani Google už neví, kde všude, za chvilku se o nich možná budou učit i děti na druhém stupni základky. A rovněž tak i o dalších legendárním charakterech. Manažera Ivana Martina Jirouse alias Magora už znají, třeba už brzo dojde i na filozofa, spisovatele a (ale nejen) básníka Zdeňka Fišera (aka mýtus Egona Bondyho), dojde možná i na Milana Hlavsu aka Mejlu, v hudebce pak třeba i na dechaře Vratislava Brabence... A pak budou možná děti vědět, že "Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned" je první deskou kapely PPU česky a že vyšla (díky "době" ne až tak) paradoxně nejprve ve Francii, vznikala a byla pořízena v letech 1974 a 1975 ve skrytém doupěti psychedelie a neřestí na hradě Houska u obce Blatce, ze kterého tehdy emigrovala i všechna den ode dne vyjetější strašidla. A bude úplně stačit, že to ty děti budou vědět. A budou pyskovat, proč se o tom musejí učit. O takových blbostech. Ale to bude to ono. Poslouchat budou stejně vždycky něco jako Miley Cyrus.
Smysl vydání alba bezpochyby dostojí svého cíle. Nabízí vůbec poprvé ryzí a kvalitní rekonstrukci této výborné a revoluční desky celé české hudby. Je věcí názoru, má-li hybridní SACD vůbec smysl, jedná-li se o nahrávku několik desetiletí starou a několik technologických postupů i materiálů mimo. V každém případě můžeme toto vydání brát jako hodnotný zpátečnický artefakt v maximální kvalitě dnešních dní, ale stále s nezničitelnou patinou doby, dekadence a ryzího umění. A nemyslím to tak, že aspoň ta už je vyčištěná, honem rub s ní do archívu pro další generace.
Úctyhodným plusem tohoto vydání může být pro mnohé i booklet, který sestavil Jaroslav Riedel a který velmi výřečně a podrobně vypráví nejeden zajímavý příběh, a to do mnoha drobných detailů. Obsahuje i fotky, texty písní a kvantum profesionálních informací - historického i technického rázu. I přesto, že titulka PPU vypadá v super-jewel-boxu lehce vtipně, ironicky a paradoxně ještě dekadentněji, než by kdokoliv čekal, nutno fantaskně poznamenat, že ač se v dnešních dnech může zdát, že album je mimo dosah mladších generací, zrovna ten suprdžjůůůlboks a subtitulek "hybridní SACD" můžou být tím krokem...
Komentáře