Když si the.switch začínali v hlavách čmárat, jak bude trilogie ve finále vypadat, měl jsem je za lehké schizofreniky. Vyspělá aktuálnost - na kost ohlodaná syrovost - těžce stravitelný experiment: tři tolik rozdílné polohy během tak krátké doby? Hned úvodní počin "Na dosah - part I" sice zněl, jak bylo předesíláno, jenže v celém kontextu šlo o relativně nejsnadnější krok. Tedy přinejmenším logický posun od posledního neméně dotaženého alba "Svit". Ovšem záměr dvojky zdál se býti poněkud tvrdším oříškem.
Což o to, tahle ostrá partička uměla nahrát sakra syrový materiál. Nejzarytější fanoušci a pamětníci jistě vzpomenou na ohrublou přímočarost z jejich začátků, kdy měli příšerný zvuk a Štěpán se ještě nedal poslouchat. Na novince se the.switch vrátili pár let zpátky do dob, kdy už sice pozvolna objevovali instrumentální kudrlinky, kouzla náhlých přechodů a nepředvídatelných změn motivů a rytmiky, ale stále pro ně byla primární agresivita a mocný tah na branku. Tedy někam do času debutu "Beautiful". Tempo a údernost všech skladeb skutečně evokuje starší kousky typu "Akvárko", "Hon na mě" nebo "Hlava Zero" ze zmíněné překrásné. Zejména její příznivci si z aktuální novinky sednou na prdel.
Tentokrát se vůbec nehraje na kompoziční a aranžérskou mikrochirurgii - barevnému a košatě vystavěnému prvnímu dílu kontrastuje dvojka zejména silou, přímo ohromnou silou. Dominují mu mohutné zvukové stěny a vyšponované emoce, je... číst dále
Když si the.switch začínali v hlavách čmárat, jak bude trilogie ve finále vypadat, měl jsem je za lehké schizofreniky. Vyspělá aktuálnost - na kost ohlodaná syrovost - těžce stravitelný experiment: tři tolik rozdílné polohy během tak krátké doby? Hned úvodní počin "Na dosah - part I" sice zněl, jak bylo předesíláno, jenže v celém kontextu šlo o relativně nejsnadnější krok. Tedy přinejmenším logický posun od posledního neméně dotaženého alba "Svit". Ovšem záměr dvojky zdál se býti poněkud tvrdším oříškem.
Což o to, tahle ostrá partička uměla nahrát sakra syrový materiál. Nejzarytější fanoušci a pamětníci jistě vzpomenou na ohrublou přímočarost z jejich začátků, kdy měli příšerný zvuk a Štěpán se ještě nedal poslouchat. Na novince se the.switch vrátili pár let zpátky do dob, kdy už sice pozvolna objevovali instrumentální kudrlinky, kouzla náhlých přechodů a nepředvídatelných změn motivů a rytmiky, ale stále pro ně byla primární agresivita a mocný tah na branku. Tedy někam do času debutu "Beautiful". Tempo a údernost všech skladeb skutečně evokuje starší kousky typu "Akvárko", "Hon na mě" nebo "Hlava Zero" ze zmíněné překrásné. Zejména její příznivci si z aktuální novinky sednou na prdel.
Tentokrát se vůbec nehraje na kompoziční a aranžérskou mikrochirurgii - barevnému a košatě vystavěnému prvnímu dílu kontrastuje dvojka zejména silou, přímo ohromnou silou. Dominují mu mohutné zvukové stěny a vyšponované emoce, je neurvalá a extrémně hlučná. Tradičně významnou roli sehrálo i kvalitní nazvučení (studio Biotech), z jehož nekonečných možností těží třeba velkolepě znějící bicí v písni "Ich forma". A jak je to se slibovanou syrovostí? Hned titulní "Neusneš" potvrzuje slova kapely: "Až na kost!"
Štěpánův neurvale agresivní projev už známe (tentokrát hystericky řve třeba "My ráno popravíme stíny", a to více než minutu v závěru "Se stíny"), co ovšem uslyšíme poprvé, je historicky první autorská balada. Přesněji řečeno náznak balady. Její text: "Tři z pěti oprátek na větvích visí. Točí se do kruhu a kolem svý osy. Andělé na lovu sešlou dřeň z rosy." i závěrečná mocná gradace mají ke klasické baladě přece jenom daleko. Na každý pád velmi zajímavý moment.
Ostatně "Na dosah - part II" je věc zajímavá od prvního do posledního tónu a k dokonalosti jí chybí skutečně málo. the.switch stvořili vysoce reprezentativní vzorek svého umu a dost možná svůj nejosobitější a nejlepší počin vůbec. Smekám a těším se na závěrečný part!
73.33%
68.33%
70.00%
Komentáře