The.switch - Na dosah - part I.

The.switch se po výborném druhém albu Svit rozhodli nový materiál „rozfázovat“ do trilogie EP desek pod souhrnným titulem Na dosah. Nápad je to neotřelý, ale s odstupem se zdá, že přinejmenším první dva díly by mohly klidně tvořit jeden celek na klasickém albovém formátu. Nicméně i takto dávkovaný poslech má svoje klady, přinejmenším se jednotlivé písně snáze vtisknou do paměti.

První disk nenaznačuje žádný velký posun. Hrubou stavbu svého osobitého hardcore-crossoveru dokončila kapela už na Svitu, a teď už jen piluje detaily a ladí infrastrukturu budovy. Což není výtka, protože jejich stylová neortodoxnost skýtá ještě spoustu prostoru pro další kultivaci. Se stále větší jistotou píší The.switch bohatě strukturované skladby, v nichž se střídají i prolínají ostré riffové útesy s atmosféričtějším kytarovým vlnobitím a všechno se to vzdouvá s extrémní naléhavostí. Pavouk, Mýtina a Kajuta bez potíží naplňují vysoký standard daný předchozími nahrávkami, i když příliš nového nenabízejí. Více se vymyká ztemnělá, samply zdramatizovaná Ve víru, a také titulní song s výrazným refrénem, který desku uzavírá.

Jedinečnost skupiny spočívá také i nadále v česky zpívaných textech, které jsou na hony vzdálené černobílým hardcoreovým agitacím, pracují s abstrakcí a hutnými, expresivními obrazy. Stále si ale myslím, že by často méně mohlo být více a někdy až příliš bujná a sama sebou se opájející obrazotvornost textaře Jana Jareše by snesla víc disciplíny. Některé metafory jsou dost přitažené za vlasy a patos umocněný jinak skvělým vokálem Štepána Šatopleta leckdy přemrštěný. Je tu ale i spousta opravdu působivých míst a celkově jde v rámci žánru pořád o jasný nadprůměr. To samé se dá říct i na adresu celé nahrávky, která úspěšně rozvíjí to, co přineslo album Svit. Nepřekvapuje ale potěší.