Tim Buckley - Goodbye and Hello

S o rok starším debutem spojují album Goodbye and Hello jména věrného kytaristy Lee Underwooda i spoluautora a kamaráda Larryho Becketta (v jeho případě naposledy), přesto je na něm Tim Buckley v mnohém jinde a dál. Jeho hudební myšlení vyzrává neuvěřitelně rychle, písně se prodlužují, jejich struktura a zvukové spektrum se komplikuje. Buckley neusiluje o jednoznačně přístupné, líbivé melodie, přestože k nim má svým hlasovým fondem ty nejlepší předpoklady, jeho zpěv stále víc inklinuje ke složitějším ornamentům.

Částečně ještě zůstává ve folkrockových mantinelech první desky, jak ukazují přehlednější songy typu No Man Can Find the War, Once I Was nebo Morning Glory, ale ve většině případů se rozbíhá k netušeným obzorům, kde se z písní jako je třeba zádumčivá Pleasant Street stávají spíš kapesní dramata. V Hallucinations kontrastuje renesančně znějící melodie (v podobných zpěvových linkách později našel zalíbení Ian Anderson z Jethro Tull) s psychedelickým zvukovým pozadím. I Never Asked to Be Your Mountain charakterizuje vzrušené víření perkusí a akustických kytar, nad nimiž se jako duha klene Buckleyho závratný vokál aby se v závěru k jejich extatickému tanci přidal. Ještě rozmáchlejší je titulní osmiminutová skladba s množstvím dynamických zvratů a opulentním aranžmá nepostrádajícím dechové i klávesové nástroje.

Buckleyho směřování k pozici originálního, na komerční dopad svého snažení rezignujícího solitéra toto album demonstruje mnohem zřetelněji než debut, přesto v něm ještě zůstává nemálo romantické vzletnosti a neotřelých melodických háčků, díky nimž duchovně souzní s probíhajícím Létem lásky. Obojí - formální novátorství i písňová sevřenost - se tu ale výborně doplňují. Goodbye and Hello tak možná nepatří k Buckleyho nejexperimentálnějším nahrávkám, určitě ale k těm nejkrásnějším.