Tindersticks - The Something Rain

Prakticky totéž, co o albu Falling Down a Mountain, se dá říci i o jeho o dva roky mladším nástupci The Something Rain. Ustálený rukopis není na překážku svěžím nápadům, silným motivům, dokonalé práci s atmosférou. Deska je i stejně pestrá. Jednotlivé skladby si vytvářejí svůj vlastní svět, v náladě, tempu, instrumentaci, přitom je ale charakteristická melancholie pevně váže k sobě. Jsou to Tindersticks, jak je léta známe, a přesto v zase trochu jiných odstínech.

Už jen zařadit na úvod devítiminutovou skladbu provázenou pouze mluveným slovem, je odvážný krok. Chocolate je dílem klávesisty Davida Boultera, který ji původně zamýšlel jako součást sólového projektu, aby nakonec podnítila vznik nového alba jeho domovské kapely. Začátek tedy méně efektní, ale pro navození atmosféry vhodný a díky jemné gradaci rozhodně nikoli nezáživný. V Show Me Everything už ale zazní typický chvějivý Staplesův vokál a dostáváme se na dobře známou půdu. Volně odklepávaný rytmus, naléhavá melodie a výrazný motiv zfuzzované kytary. This Fire of Atumn s bezmála hitovými parametry je zase krásnou ukázkou toho, jak Tindersticks i ve svižném tempu zachovávají komorní ovzduší.

Následující A Night So Still stojí na repetitivních klávesových linkách, které kytara jen lehce přibarvuje. Významný podíl dechových nástrojů pro změnu charakterizuje Slippin' Shoes, jejíž k sambě se přibližující beat přímo vybízí k tanci. Ovšem k tanci, při jakém bychom spíš zasmušile pozorovali vlastní boty, než vyzývavě házeli očima po okolních babách, koneckonců stále ještě posloucháme Tindersticks. A střídání temp pokračuje. Medicine s tklivým partem cella opět zpomalí, Frozen naopak přidá do kroku a díky jisté zvukové zastřenosti připomíná horečnatou jízdu pod bouřkovými mračny. Téměř kontrastní je pak křehké, užaslé okouzlení Staplesova hlasu v Come Inside, zakončené nečekaně libozvučným saxofonem.

Vláčně rozcinkaná coda Goodbye Joe nakonec pečetí dojem, že ani devátá výprava do zadumaného světa Tindersticks nebyla zbytečná, že opět přinesla dosud neslyšené slasti. Možná na ní tentokrát bylo o něco méně snadno zapamatovatelných melodií, nedočkali jsme se ani dalšího pěveckého duetu s nějakou zajímavou dámou. Přesto album The Something Rain nevzbuzuje dojem, že by se mu něčeho nedostávalo. Je dostatečně hudebně zajímavé i emocionálně vtahující v každém svém momentě. Invence těchto hudebních náměsíčníků jakoby neměla dno.