Tool - 10,000 Days

Může být artrocková exaktnost a monumentálnost stejně vzrušující jako živelný, pudový rock'n'roll? Skupina Tool dává už počtvrté jednoznačně kladnou odpověď. Kdo někdy navštívil jejich koncert, ví, že emocionální zisky i ztráty (nebývá to pro psychicky labilnější povahy) jdou pokaždé do vysokých čísel. Studiová nahrávka má samozřejmě svoje limity, ale i v jejím případě se Tool vždycky snaží o zprostředkování co nejkomplexnějšího zážitku. Proto i 10 000 Days patří mezi takové, u nichž se investice do originálního nosiče stále ještě vyplatí. Tradičně interesantní artwork je tentokrát korunován stereoskopickými brýlemi, s jejichž pomocí se můžete kochat okultnem nasáklými zátišími a obrazci.

Temná mystika vůbec číhá opět za každým rohem, ale samozřejmě nejde o nějakou gotickou veteš, ale spíš o víceznačná bloudění po třináctých komnatách lidského nitra kořeněná černým humorem. Hudební rukopis kapely nedoznal žádných velkých změn, v podstatě to, co bylo už na albu Ænima hotové, využívá i zde, a přesto stále nezní vyčerpaně. Určitý posun tu ale je, a ortodoxnějším milovníkům metalového hukotu asi radost neudělá. Znatelně se rozrostly ambientně laděné plochy a v plíživých tempech rozvíjené magické figury, které ve vhodnou chvíli proříznou těžkotonážní opusy (Vicarious, Jambi, The Pot, Rosetta Stoned) nebo jejich části (strhující závěr Right in Two). Tím se poslech stává ještě o něco náročnějším na soustředění než jsme zvyklí, ale o to víc pak zapůsobí katarzní výbuchy rytmicky záludných riffů.

U jiných by to byl důvod k lamentování, ale v případě Tool jsou dlouhé prodlevy mezi deskami požehnáním. Každá z nich je takto svátkem, vrstevnatým zážitkem, který může ještě dlouho rezonovat a přes nevelký stylový vývoj nezevšední. A pokud by měl někdo přece jen dojem, že kapela poněkud stagnuje, může se z téhle kacířské iluze nechat vyvést na kterémkoli koncertě.