Tori Amos - American Doll Posse

S přidělováním a ztvárňováním různých ženských rolí má Tori Amos zkušenosti už z cover alba Strange Little Girls. Na American Doll Posse se v rámci detailního rozboru svého nitra převtěluje do pěti person, charakterizovaných třeba jmény řeckých bohyň, slovními hříčkami typu "HisTORIcal" nebo "CliTORIdes" nebo výraznými outfity na obalu CD. Každá z dam má vyjadřovat jednu stránku Toriiny osobnosti, dostává k interpretaci určitý typ písní a této schizofrenii zůstala zpěvačka věrná i na následném turné. Není ale třeba se obávat nějakých koncepčních složitostí, album se dá plně vychutnat i bez detailního pohroužení se do psýchy jednotlivých postav.

Pramen skladatelské invence Tori ani zdaleka nevysychá. American Doll Posse je v tomto ohledu na stejné - tedy té nejvyšší - úrovní jako předchozí The Beekeeper, po zvukové stránce se ale jedná o významný přelom. Typické křehké klavírní balady tvoří překvapivě nízké procento, ve většině případů staví Tori písně na plném kapelovém soundu s výraznou rolí kytar Maca Aladdina. Rockové přitvrzení se ale ubírá spíš konzervativnějším směrem, elektronické experimenty z konce 90. let zůstávají i nadále minulostí. To ale nijak nebrání úchvatné aranžérské pestrosti, takže vedle opravdu řízných kousků jako Teenage Hustling a Body and Soul (takhle agresivní písně měla Tori naposledy na desce From the Choirgirl Hotel) tu najdeme swingující Mr. Bad Man, klasicizující smyčce v Girl Disappearing, temně rozvlněnou atmosféru Code Red nebo různorodé písničkové miniatury fungující jako intermezza. Jejich přítomnost může upomenout na jiné album z devadesátek, podobně strukturované Boys for Pele, hudebně má ale tato nahrávka zcela jiný design.

Tori Amos byla kdysi jednou z nejopěvovanějších nových tváří vlny písničkářek v devadesátých letech. O dekádu později jsme si na ní už tak nějak zvykli a její desky nebudí zdaleka takový rozruch, protože čerstvých objevů a trendů (otázkou je s jakou životností) se každoročně rojí stále dost. Následkem toho se novější alba mohou jevit jako solidní ale nepřekvapivá. Podle mě ale Toriin písničkářský rukopis zůstává stejně brilantní a tvůrčí fantazie stejně bezbřehá jako na začátku její kariéry a American Doll Posse je toho dokladem.