Tori Amos - The Beekeeper

Mlhavě si vybavuju první setkání s Tori. Bylo to po nějakém koncertu, někdy ke konci devadesátých let. Skončili jsme s pár lidma v bytě jedné kamarádky. Za oknem se rozednívalo, rodil se nový den, dávali jsme si šláftruňk a k tomu nám z kazeťáku vyhrávala nějaká ženská s piánem. Ta hudba do té situace dokonale pasovala. Zeptal jsem se kamarádky, co to posloucháme? A ona na to že Tori Amos. V duchu jsem si říkal, to si musím sehnat, to je vážně dobrý. Ale znáte to, některý věci fungují jen za speciálních okolností. Když jsem si pak za čas zkusmo poslechl Tori s čistou hlavou, už to nějak nebylo ono. Asi tomu chybělo to kalný ráno.

Nicméně jsem na Tori nezanevřel a sem tam jsem si s ní dal rande.

The Beekeeper v souvislosti s předchozími počiny nijak zvlášť nevybočuje z rámce. Opět je to ta stará známá paní Rusovláska, která nemá tendence překvapovat. Snad jen tím, jak si po léta drží svou lajnu a úroveň. Tori se často předhazuje spřízněnost s Kate Bush a já bych si dovolil doplnit ještě Aimee Mann, pokud tedy odloží kytaru a nechá zaznít piáno (viz Andersonův majstrštyk Magnolia).

Psát o Tori je jako psát o AC/DC. Aj, to jsem asi trochu přestřelil, Tori má přece jen více sofistikovaných výrazových prostředků a poloh, ale snad si rozumíme. Jde o to, že tomu, kdo není velkým fanouškem, stačí jediná deska, aby získal představu o tom, co ho čeká i na těch ostatních.

Piano a hlas zůstává ve středu dění a kolem se vlní decentní zvuky kapely, která v tom pravém slova smyslu slouží Tori a jejím představám o ideální písni. Vyzdvihovat jednotlivé skladby z The Beekeeper by bylo asi stejně užitečné jako půjčovat gamblerovi peníze. Tori dělá vyrovnané nahrávky a pokud jsem něco nepřehlédl, tak něco jako Greatest Hits či Best Of ve své diskografii nevede. Asi i proto, že vytrhávat její písně-příběhy z kontextu by nebyl úplně ten nejlepší nápad.

Nehledě na předcházející rádobyvtipné zlehčování je The Beekeeper deska, která si zaslouží respekt a pozornost. Romantické duše dojme až k slzám, lingvisté si s příběhy z Včelaře přijdou na své a nám ostatním nezbude než uznat, že Tori zkrátka umí a s takovou může pokračovat klidně dalších x let, což ostatně i dělá (viz diskografie).