Tornádo Lue - Nebeskí jazdci

Návrat, který mě rozhodně potěšil, protože zejména album Vlky mě dodnes přivádí do extáze. Třetí zářez nazvaný Nebeskí jazdci sice takovou sílu nemá, ale mnohé kvality přetrvaly a jiné zase přibyly. Těch osm let pauzírování a jiných projektů se na kapele nesporně podepsalo, ve srovnání se syrovým debutem by se skoro dalo říct, že tu hraje jiná kapela.

Především došlo po všech stránkách k výraznému "zušlechtění" stylu. Muzikanti za ta léta posbírali spoustu zkušeností a těžko by už znovu vyvolávali ducha neučesaných začátků. Hraje se tu mnohem razantněji i precizněji a původní úleťáckou šramlovitost nahrazuje cool rock'n'rollový dandysmus s twangujícími kytarami a přímočarou, dostředivou rytmikou. V hlavě mi ale naskakují nejrůznější asociace: garážová šedesátá, psychobilly, stará filmová hudba, Serge Gainsbourg, motorest z Twin Peaks... Do těchto směrů se Tornádo Lue posouvá a zní to průrazně, barevně, frajersky.

Hudebně tedy jasné plusové body, ale tím nejvábivějším a nejvíc sexy na téhle skupině byl stejně vždycky zpěv Jany Tóthové. A i ten vykazuje zřetelný vývoj, bohužel mně ne úplně po srsti. Ona tu totiž oproti předchozím deskám zpívá "správně". Do velké míry opustila tu jakoby otrávenou ledabylost, neurčitě splývavou intonaci, která mi zejména na albu Vlky způsobovala mravenčení ve VŠECH končetinách (debut byl v tomhle směru zase až moc rozevlátý). Dráždivé napětí se z jejího hlasu neztratilo, ale už to je zkrátka příliš hodné.

Jana Tóthová je i autorkou většiny textů, tradičně v češtině, s jednou slovenskou, jednou německou a jednou anglickou výjimkou. Sylvii Plath definitivně odzvonilo, místo ní byl tentokrát po ruce Vítězslav Nezval a Jiří Brdečka. Milý je cover Heart of Glass od Blondie, v duchu předešlé lynchovské výpůjčky Black Velvet se nese závěrečná All Day Long a efektní je i titulní zdivočelý countryový evergreen. Nejvydařenější jsou přesto původní skladby, konkrétně čísla 2 až 7, tam je nová tvář Tornáda Lue nejatraktivnější. Extáze se tentokrát nekoná, ale stejně jsem moc rád, že si ještě jednu desku střihli. Svojí auře podivínské legendy tím nijak neuškodili.