Toy Dolls - One More Megabyte

19.03.2025 - 22:50  |  Gebrgak

Toy Dolls svou devátou řadovkou dodrželi zásadu "alespoň jedno nové album za dva roky". A jaké to album je? Přiznám se, že jsem měl vždycky trochu problém si z něj utřídit dojmy. Působí tak nějak chaoticky, hekticky až zbrkle, jako by to tam hoši všechno tak nějak nahrkali nebo jak to říct. Jednoduše je to první jejich album, které bylo pro mě těžko uchopitelné. Když tedy nepočítám Bare Faced Cheek, které se ani moc uchopit nedá a sám Olga jej popsal jako "heap o' crap".

Nápady na Megabyte se vynořují a zapadají, skladba střídá skladbu, celé to pádí zběsile vpřed a člověk si to v té rychlosti nějak ani nestíhá pořádně užít. Takový dojem jsem z té desky měl tenkrát. Co jsem ovšem mohl říct vždy úplně jistě je to, že titulní "One More Megabyte" je opravdová pecka. O tom žádná. Ale pak? Pak už prostě nevím. Dám tomu ještě pár poslechů a napíšu vám víc. Třeba z toho pak budu moudřejší. (....) Po dalších pár posleších: Ale tak jo, dobrá zpráva. :-) Dá se to nakonec utříbit. První čtyři věci (intro pomíjím - krom zvuků počítače zas tak moc hudby neobsahuje) jsou tradičně dobří Toy Dolls, přičemž "One More Megabyte" je nadprůměr a "Me 'n' John Williams" je další klasická dollsovská instrumentálka, v níž se Olga jako obvykle vyřádí na kytaru. Tato je stejně jako třeba "Any Dream Will Do" (což ale zrovna není instrumentálka) z Orcastrated uvozena scénkou s nečekanou návštěvou nějakou slavného skladatele ve zkušebně Toy Dolls. Na Orcastrated to byl Andrew Lloyd Weber. Kdo s Olgou jamuje tentokrát, je nabíledni.

A ani dál to není špatné! Líbí se mi dokonce i Olgou zatracovaná "I'm Gonna Be 500 Miles". Možná proto, že neznám originál od (mně taktéž zcela neznámých) The Proclaimers? Kdo ví.

"Bachelor Boy" je také hodně fajn (jak jsem mohl tak dlouho přehlížet kvality některých zdejších pecek?). Zní to prostě jako staří dobří Toy Dolls se všemi těmi jejich fórky (sbory!, melodie!, vtipné hrátky s kytarou i různými efekty a změnami tempa), které máme někteří z nás tak rádi. A taky je to až jímavě chytlavé. No pecka!

"Fred Olivier" o velkém fandovi Shakespeara je taktéž skvělý. Pak ale přijdou na řadu hned tři hodně průměrné věci, které Megabyte táhnou bohužel jako celek dolů. Naštěstí na konec si Dolls (kterým se myslím jinak říká zkráceně Toys, nejspíš aby se nepletli s jistými panenkami z New Yorku) schovali ještě jedno eso. Tím je coververze skladby jižanské country rockové legendy Charlie Daniels Band "The Devil Went Down to Georgia". V podání Olgy a spol se ďábel ovšem tentokrát zjeví v "Scunthorpe". Není to jejich nejlepší předělávka, ale určitě ani nejhorší! Outro pak už nabídne trochu víc muziky a zazní v něm i pěkné piano.

A nyní to shrnu: Pokud dáte té desce pár poslechů a necháte si potřebný odstup k utříbení dojmů, určitě nebudete zklamaní. Albu ubližuje několik (pod)průměrných kousků hlavně v jeho druhé půli. A jelikož jsou tam všechny hned za sebou, hodně to sníží výsledný dojem z celku. Zatratit však kvůli tomu celý Megabyte by byla velká chyba.