Traband - Hyjé!

Jednoznačný vrchol trabandí dechno éry. Spojuje pozitiva obou svých předchůdců - silný repertoár Kolotoče i nadupaný zvuk Road Movie -, ale nezůstává u jejich pouhého sečtení. Má svůj vlastní ksicht, vlastní poetiku, zkrátka učebnicový příklad smysluplného vývoje správným směrem. Inspirace balkánskou dechovkou není zapomenutá, ale je přetvořená do originálních forem ovlivněných kdečím. Traband prostě završuje výstavbu svého vlastního stylu, v němž už se jednotlivé ingredience rozpouštějí a zbývá spousta energie pro nadžánrové nápady a skvělé písničky.

Klasické, dechovou sekcí odbržděné vypalovačky (Katarína, V Babylůně, Vraťte mi mou hlavu) jsou úžasně natlakované, s čistým, vyváženým zvukem, pomalejší skladby jako Lano, co k nebi nás poutá nebo Černej pasažér navíc oplývají výjimečně přítulnými melodiemi. Do potemnělého, víceznačného příběhu Zloděj a dezertér je působivě zakomponovaný motiv z koledy Byla cesta, byla ušlapaná, téměř a capella (jen s tubou) hulákané Mraky mají náběh skoro až k nějakému spirituálu vyvrhelů, vyostřený (anti)politický komentář Vraťte mi mou hlavu je infikovaný jakýmsi irským jigem, Lovci lebek si osedlávají elektronické pomocníky. A místa, nad kterými srdce zaplesá, jsou ve většině skladeb.

Ta deska je takový nářez, že se dokonce já, neznaboh, zapomínám ošívat nad občasnými křesťanskými motivy v textech, které jsou ve většině případů rovněž skvělé. Snad jen u písně Když si báječnou ženskou vezme idiot se vtip omezil jen na samotný název, ale to je snadno odpustitelná výjimka. Naopak třeba text O malém rytíři bych dal tesat do kamene a takových kandidátů by se našlo víc.