Tricky - Adrian Thaws

Tricky uvařil ve svém domácím studiu syntetické album, černé jako kafe po dvoudenní kocovině a katarzně pojmenované svým rodným jménem Adrian Thaws. V patnácti osobních výpovědích to nepřehání se stopáží, zato hostů si pozval až až. Na kompaktnosti nahrávky to ovšem nijak neubírá, což známe již od jeho domovských Massive Attack, a dále UNKLE, Groove Armada, Bomb the Bass a dalších. Plíživé beaty pouze občas podloží jeho unylou rétoriku, jinak tu působí spíše jako médium, guru, producent a vlastně všechno, jen ne zpěvák.

Nová deska aplikuje metodu cukru a biče. V jednu chvíli na nás pustí rozzuřenou černošku Bellu Gotti, archetypálně lamentující nad osudem černého národa, v další zase sexy přítulnou ňufáckou čubičku s podmanivým hlasem Francesku Belmonte (ta zdá se býti jeho novou Martinou Topley-Bird). Jinak je to slušný výlet časem zpět. Akustická kytara v Keep Me In Your Shake nechá vzpomenout na Everlasta, inspirace Nicotine Love sahají až snad někam k branám popového pekla Snap a jejich I’ve Got the Power, back-vokály v Gansters Chronicles jsou jak vystřižené z Unfinished Sympathy, My Palestine Girl používá stejné frázování jako Karmacoma a dvojtónovou basovou linku jako Angel, Different People zas basou evokuje Billy Jean zbledlého krále popu a I Had a Dream odkazuje na slavnou řeč Martina Luthera Kinga. Občas zabrousí do breakcore, jindy narazí na kořeny hip hopu, funku a soulu a celé to drží pohromadě hustý tmel vyvařený z kořene vytrženého ze srdce afrického kontinentu. Tricky by mohl zvolat: „Království za koně!“, kde koněm je trip-hop, dávno ztracený na bitevním poli dějin, ležící v tratolišti krve. Tricky je králem, kterému zcepeněl kůň.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #43.