Trillium - Alloy

Amanda Somerville – plavovlasá metalová diva, z jejíchž koncepčních, textových, studiových a v první řadě pěveckých dovedností těžili Avantasia, Kamelot, Aina, Epica a mnozí další. Psát o nové desce kapely s názvem Trillium jako o debutu při nejlepší vůli nelze, zvláště když u jejího vzniku seděly tři velezkušené kmotřičky – Sasha Paeth (kytary a basa, klávesy a bicí), Sander Gommans (kytary) a Miro (orchestrální aranže). Zajímavé v této souvislosti je, že trillium znamená také květ se třemi lístky. Oproti jiné tvorbě Amandy jde o „pouhé“ metalové písně, ale důležitá je jejich špičková kvalita. Samozřejmě že její tvůrci do nich přinášejí svou historii, například Utter Descension je After Forever jako vyšitá a vy jen čekáte, kdy se ozve Floor Jansen. Na druhou stranou, zajímavé hrátky s echem v Purge nebo houslovým úvodem v Scream It jsou momenty jinde neslýchané. Mimochodem, v druhé jmenované skladbě Amanda ukazuje to, co dokázala již mnohokrát předtím: nemusí se bát konfrontace s žádným mužským metalovým hlasem. V tomto případě je důkazem duet s Jornem Landem, psaný jí a tomuto obrovi opravdu na míru. Nejpůsobivější písní se jeví epický Coward, ale později odkryjete kouzlo i ne tak dramatických písní a možná pro vás bude nejpříjemnější závěrečná „ayreonovská“ Justifiable Casualty. Amanda svým charakteristicky znělým a silným hlasem spojuje pestrý a přitom soudržný materiál (především powermetalový) a její, jak říká propagační video, „první sólo metalové album“ je bez debat pozoruhodným počinem. V tomto měsíci jsou recenzována dvě další velmi kvalitní „ženská“ alba – jedno od Evanescence, druhé od Nemesea. Alloy za nimi v ničem nezaostává. Pokud ode mě loni dostal projekt Somerville/Kiske plný počet, není důvod odepírat sólové Amandě totéž.

Vyšlo ve Sparku #12/2011.